(c) Graphicstock

Dvojhvězdy všude kolem nás: překvapivě preferují podobnou hmotnost

Na základě dat z družice Gaia dokázali astronomové vytvořit obsáhlý 3D atlas dvojhvězd (binárních systémů) do vzdálenosti 3 000 světelných let od Země. Mapa jich zahrnuje 1,3 milionu. Je to pokrok o několik řádů; předcházející přehled byl založen na pozorováních z již nefungujícího satelitu Hipparcos a obsahoval pouze asi 200 dvojhvězd.
Z katalogu hvězd observatoře Gaia po první analýze vypadlo 1,8 milionu kandidátů na dvojhvězdy, nicméně u některých dvojic je podobná vzdálenost a zdánlivě korelovaný směr pohybu jen důsledkem náhody. Další analýza vedla k odhadu, že oněch 1,3 milionu párů je dvojhvězdami s pravděpodobností 90 %. Když si pravděpodobnost zpřísníme na 99 %, stále zbývá 1,1 milionů dvojhvězd.
Hlavní autor studie Kareem El-Badry z University of California v Berkeley navíc uvádí, že se změnil nejen celkový počet dvojhvězd, ale i vzorek hvězd, které se daří takto identifikovat. Bílých trpaslíků, tedy závěrečných stadií hvězd typu našeho Slunce, je ve vzorku jen 17 000, ostatní jsou hvězdy jiného typu, respektive v jiné fázi svého vývoje. (Přesněji řečeno: 1 400 systémů je ze 2 bílých trpaslíků, 16 000 z bílého trpaslíka a jiného typu hvězdy.) Drtivá většina z 2,6 milionu jednotlivých hvězd v katalogu jsou plně aktivní – patří do hlavní posloupnosti.
Vzorek je dostatečně velký na to, aby se s ním dala provádět různá statistická kouzla a doufat, že dostaneme smysluplný výsledek (i když samozřejmě stále nemusíme detekovat dvojhvězdy „náhodně“, ale s nějakým zkreslujícím výběrovým efektem). Zajímavou otázkou např. je, jaké jsou nejčastější poměry hmotností dvojhvězd v binárním systému nebo jak výstřední jsou jejich oběžné dráhy kolem společného těžiště.
Speciálně se o dvojhvězdách toho bude dát dost zjistit studiem těch z nich, v nichž se vyskytuje bílý trpaslík; zde je dobře znám vztah mezi hmotností a poloměrem, dále se pak dá i spolehlivě určit jejich stáří (jak od vzniku bílého trpaslíka, tak i od vzniku samotného hvězdy). To může mít smysl mj. při studiu exoplanet kolem dvojhvězd.
Uvádí se, že v Mléčné dráze existuje ve formě dvojhvězd více než 50 % hvězd. Kareem El-Badry odhadl, že asi polovina všech hvězd podobných Slunci je součástí dvojhvězd, mnoho z nich se ovšem nachází od sebe příliš blízko na to, abychom je mohli odlišit. Ve vzdálenostech asi 30 AU (vzdálenost od Slunce k Plutu) zaznamenáváme mezi hvězdami podobnými Slunci asi 25 % dvojhvězd. Křivka má vrchol při vzdálenosti 30 až 50 AU. Některé páry jsou od sebe vzdáleny až parsek (260 000 AU, 3,26 světelných let), většina je od sebe do 1 000 AU.
Ze zjištěných dat se zatím podařilo provést např. následující dedukci: většina dvojhvězd je od sebe vzdálených stovky nebo tisíce AU. Podle stávajících teorií o formování hvězd by za těchto okolností jejich hmotnosti měly být náhodné. Jenže současně z dat vychází, že nečekaně velké množství dvojhvězd má podobnou hmotnost. Proč tomu tak je, nevíme.

Kareem El-Badry et al, A million binaries from Gaia eDR3: sample selection and validation of Gaia parallax uncertainties, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (2021). DOI: 10.1093/mnras/stab323
Zdroj: University of California – Berkeley / Phys.org a další

Credit: (c) NASA/JPL-Caltech/DSS

Obří černé díry mohou vznikat z temné hmoty

Mechanismům, jimiž vznikají supermasivní černé díry v centrech galaxií, prozatím plně nerozumíme. Může se jednat …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close