Sciencemag.cz
Doporučujeme
Podle nové studie se velikost evropských (balkánských) psů během posledních 6 tisíciletí př. n. l. zdvojnásobila. Zřejmě na tom měli lidé zájem kvůli tomu, aby psi mohli lépe chránit stáda před medvědy a vlky.
Poznámka: Takto řečeno to pochopitelně příliš smysl nedává (podobný zájem měli přece lidé vždycky), ale třeba to naznačuje větší relativní význam pastevectví oproti začátku neolitu i větší schopnost psy živit (šlo to levněji, když lépe trávili škrob). Dále snad i změnu celkového ekonomického fungování, když třeba stáda se vyháněla dál od lidského osídlení apod. Viz dále.
Na počátku domestikace byli psi menší než vlci (poznámka: dnešní! vlci, navíc dnešní psi jsou potomky např. vlků z blízkého východu, ti byli asi menší atd.), byl zde snad i přímo selekční tlak tímto směrem, aby si lidé dokázali se psy lépe poradit a udržovat je v podřízeném postavení. Samozřejmě velikost různých populací vlků se od sebe ale dost liší a lidé také neovládají psy tím, že by byli fyzicky silnější „holýma rukama“.
Nicméně podle výsledků založených na analýze pozůstatků 59 dávných psů z dnešního Chorvatska a okolních oblastí (poznámka: má smysl se soustředit na jednu oblast, kde lze předpokládat od neolitu obdobné využívání psů; jinak od psa saňového, loveckého a pasteveckého se prostě chce něco jiného; psi na Balkáně byli jinak krmeni než ve Skandinávii apod.).
Lidé zde měli psy již dříve, ale první neolitičtí zemědělci, kteří do oblasti přišli z Anatolie a Blízkého východu, s sebou podle autorů nové studie přinesli nové plemeno. Tato nová zvířata vážila v průměru asi 15 kilogramů.
V době bronzové, která v této oblasti začala zhruba před 6 000 lety (poznámka: dle původní TZ, v našem členění by šlo spíše o eneolit, dobra bronzová v Řecku je asi od 3000 př. n. l.), se průměrná hmotnost zvýšila na 17 kg. A v době římské se hmotnost průměrného psa vyšplhala na 24 kg. Historické dokumenty – včetně starověkých římských záznamů poskytujících rady zemědělcům ohledně pasteveckých a hlídacích psů – naznačují, že psi v té době byli ještě větší a dosahovali hmotnosti nejméně 32 kg.
Podle studie (viz i poznámka výše) to může souviset s tím, jak lidé dávali psům čím dál větší odpovědnost (samostatnost). Izotopová analýza zubů neolitických ovcí, která může odhalit dávnou stravu, naznačuje, že se postupem času pásly stále výše v horách. (Dále od lidských sídel – kulturní krajiny; ta možná byla přeměněna na pole. V divočině bylo více vlků, medvědů…)
Zdroj: Science, doi: 10.1126/science.add2192
Poznámky PH:
Smysl to dává, ale celé to stojí na vodě, protože psi hlídají také lidská obydlí, loví, tahají. U analyzovaných nálezů vůbec nevíme, zda šlo o psy pastevecké. Maximálně můžeme říct, že u pasteveckých psů by to smysl dávalo takovýhle. Snad dává i smysl předpokládat, že pro ochranu stád bylo psů potřeba nejvíc, oproti jiným způsobům využití psa… (plus kontext nálezů? A výběrový efekt: pozůstatky jakého psa najdeme nejpravděpodobněji? Asi toho většího…)
Také může jít o posun od psů „ovčáckých“ k „pasteveckým“ / „honáckým“ (podle toho, zda většinu práce vykonávají ve spolupráci s člověkem, nebo samostatně).
