Sciencemag.cz
Doporučujeme
Feroelektrické látky jsou takové, které ve svém okolí udržují elektrické pole i bez přispění okolí. Tento jev, nově objevený na povrchu bismutu, by mohl najít uplatnění i v elektronice.
Studie provedená především na Princetonu ukazuje, že na povrchu bismutu se nacházejí energetická údolí, v nichž se zachycují elektrony. Tyto oblasti by mohly být využity pro ukládání informace. Pozoruhodné je, že příslušných údolí existuje na povrchu krystalu celá řada, ovšem elektrony mají tendenci se soustřeďovat do některých z nich – ačkoliv se samozřejmě vzájemně odpuzují. Výsledkem pak je vznik permanentních lokálních nábojů (kladných v údolích prázdnějších) a feroelektrické chování látky. Autoři výzkumu ověřili toto fungování pomocí skenovací tunelové mikroskopie (STM), třeba však dodat, že v magnetickém poli obrovské intenzity (300 000krát větší než magnetické pole Země) a blízko teploty absolutní nuly.
Vědci se domnívají, že umístění elektronů v „potenciálových jámách“ by mohlo jít řídit a že by se tedy mohly používat i k reprezentaci informací.
Mallika T. Randeria et al, Ferroelectric quantum Hall phase revealed by visualizing Landau level wavefunction interference, Nature Physics (2018). DOI: 10.1038/s41567-018-0148-2
Zdroj: Phys.org
Poznámky: Jak jsou ty „jámy“ vlastně velké, aby se celkově nezprůměrovaly a krystal bismutu mohl generovat elektrické pole na makroskopické úrovni? Na Nature Physics se uvádí, že podobné „kapsy“ se mohou vyskytovat i na vrstvě nebo dvojvrstvě grafenu nebo dichalkogenidů přechodných kovů. Co se možného využití v elektronice týče, v Nature také přímo dodávají, že jev je indukován silným magnetickým polem…
