Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nová studie popisující osud naší nejbližší sousední galaxie spadá do oboru vzletně nazývaného galaktická archeologie; vývoj galaxie se přitom zkoumá zejména podle jejího chemického složení.
Chiaki Kobayashi z University of Hertfordshire a její kolegové došli k závěru, že formování Andromedy bylo dramatičtější než v případě naší Mléčné dráhy. Po počátečním intenzivní fázi hvězdotvorby v době vzniku galaxie v Andromedě se před 2 až 4,5 miliardami let vytvořila sekundární vrstva hvězd, pravděpodobně tzv. mokrým splynutím (wet merger) – tedy fúzí dvou galaxií bohatých na plyn, která podnítila další vznik velkého množství hvězd.
Na základě polohy a pohybu jednotlivých hvězd v galaxii v Andromedě vědci dlouho považovali za pravděpodobné, že zde došlo ke splynutí dvou galaxií. Nový výzkum přináší na základě studia chemického složení hvězd podrobnosti, jak tato událost proběhla a jaké měla dopady. „Ačkoli je Andromeda v mnoha ohledech podobná naší Mléčné dráze – je to podobně velká spirální disková galaxie – náš nový výzkum potvrzuje, že její historie je mnohem intenzivnější a dramatičtější, s výbuchy aktivity, při níž se hojně formovaly hvězdy, a se dvěma odlišnými érami vzniku hvězd,“ říká Chiaki Kobayashi.
Teoretický model předpovídá dvě odlišná chemická složení hvězd ve dvou složkách disku Andromedy – v jedné je desetkrát více kyslíku než železa, zatímco ve druhé je množství obou prvků podobné. Toto modelování bylo potvrzeno spektroskopickými pozorováními planetárních mlhovin a také pozorováními rudých obrů (hvězd) pomocí Vesmírného dalekohledu Jamese Webba. Kyslík je jedním z tzv. alfa prvků, které vznikají v hmotných hvězdách. Dalšími jsou neon, hořčík, křemík, síra, argon a vápník. Kyslík a argon byly měřeny pomocí planetárních mlhovin, ale Andromeda je tak daleko, že k měření dalších prvků, včetně železa, je zapotřebí Webbova dalekohledu. V příštích letech budou Webb i velké pozemní dalekohledy galaxii v Andromedě nadále sledovat…
Chiaki Kobayashi et al, On the α/Fe bimodality of the M31 disks, arXiv (2023). DOI: 10.48550/arxiv.2309.01707
Zdroj: University of Hertfordshire / Phys.org, přeloženo/zkráceno
