Sciencemag.cz
Doporučujeme
Saturnův měsíc Enceladus dnes pokládáme z hlediska hledání života za jedno z nejnadějnějších míst ve Sluneční soustavě. U jižního pólu zde tryskají gejzíry, chrlící na povrch i do vesmíru led a vodní páru. Díky sondě Cassini víme, že tyto vývěry obsahují vedle solí a dalších látek i jednoduché organické sloučeniny.
Dosud jsme předpokládali, že zdrojem vývěrů je podpovrchový oceán. „Oceán by se měl nacházet nejspíše pod 30 až 40 kilometry ledu a jeho mocnost by měla být minimálně 10 kilometrů v oblasti jižního pólu,“ praví Wikipedia.cz. Výtrysky jsou periodické a mají souviset s oběhem měsíce kolem své planety (slapové jevy – zahřívání/ochlazování).
Nakonec – podpovrchové oceány jsou, domníváme se, na měsících velkých planet celkem běžné a na tom, že takový oceán existuje na Enceladu, není nic divného. Nicméně i přesto Colin Meyer z Dartmouth College (New Hampshire) a jeho kolegové nyní navrhli, že gejzíry u jižního pólu by se daly vysvětlovat i jinak. Pokud by platil tento alternativní výklad, šance na nalezení života na Enceladu by výrazně klesla.
C. Meyer uvádí, že předpokládaný ledový plášť je velmi silný, bylo by těžké, aby jím materiál z oceánu pronikl až na povrch (vznik kompletní trhliny, transport materiálu…). Druhá možnost nepopírá (nemusí popírat) oceán, ale předpokládá nad ním existenci kašovité vrstvy. Materiál gejzírů pochází odtud.
Kašovitá vrstva by měla vznikat (opět) v důsledku slapového ohřevu (jaký jiný zdroj energie by zde mohl být k dispozici?) třením vrstev materiálu, které se pohybují různou rychlostí.
„Obě strany trhlin na jižním pólu nejsou spojeny a může docházet k rozdílům v jejich deformaci. Rozdíl ve skluzu napříč trhlinou se podobá zemětřesení a způsobuje, že se obě strany trhliny třou o sebe a vytvářejí teplo,“ praví doslova Colin Meyer. V plášti se pak namísto ledu objeví roztok solanky, respektive kaše, směs kapaliny a krystalů ledu. Tato kašovitá hmota by mohla vznikat dostatečně rychle, aby odpovídala množství materiálu tryskajícího na povrch.
Pokud by tomu tak bylo, tak i v případě existence podpovrchového oceánu by to pro nás znamenalo asi následující:
– pravděpodobnost života v tomto oceánu je nižší, protože chybí přímý kanál umožňující výměnu látek mezi oceánem a povrchem (komety kdysi podobně jako na Zemi donesly organické látky na povrch atd.);
– bez propojení s oceánem „celkovou trhlinou“ bychom měli mnohem menší šanci stopy eventuálního života na povrchu detekovat.
Colin R. Meyer et al, A Potential Mushy Source for the Geysers of Enceladus and Other Icy Satellites, Geophysical Research Letters (2025). DOI: 10.1029/2024GL111929
Zdroj: Phys.org a další
