Sciencemag.cz
Doporučujeme
Mají Inuité geny, které by jim zajišťovaly lepší adaptaci na mráz? Přesně to nevíme. Teď jsme však objevili konkrétní selekci na určitou vlastnost u populace na druhém konci světa.
Lidé Bajau, kteří žijí na pobřeží Indonésie, se živí potápěním až do hloubky 70 metrů, kde bez dýchacích přístrojů loví pomocí harpuny. Práce publikovaná v časopise Cell cituje jednoho z potápěčů, který takto pod vodou vydržel až 13 minut.
Příslušnou adaptaci zajišťuje zvětšená slezina, která funguje jako rezervoár červených krvinek a v případě nedostatku kyslíku uvolňuje do krevního oběhu ty „nasycené“. Současně dochází ke zpomalení tepu srdce a zužují se cévy v končetinách, aby více krve mohlo zajistit funkci hlavních orgánů.
Samotné zvetšení sleziny se dalo zjistit celkem snadno, klíčové však bylo ukázat, že to není důsledek tréninku, ale již genetické preadaptace. Což se podařilo: Lidé Bajau dnes ovšem částečně opouštějí tradiční způsob života a ne všichni se živí potápěním – slezinu ale mají zvetšenou tak jako tak. Genetickým srovnáním Bajau se sousední populací (Saluan) se ukázalo, že lidé Bajau mají gen PDE10A, který zvyšuje hladinu hormonů štítné žlázy T4. Souvislost mezi hladinou hormonů štítné žlázy a velikostí sleziny byla experimentálně prokázána u myší a lze přímo doložit – např. když se hormony T4 podávají injekčně.
V minulosti se u „mořských nomádů“ z pobřeží Thajska zkoumalo, zda genetika nehraje roli v jejich vynikajícím vidění pod vodou. To se však potvrdit nepodařilo, zrak mají podle všeho prostě vytrénovaný. Bajau představují jiný případ.
Zkoumání toho, jak se lidé Bajau dokáží vypořádat s nedostatkem kyslíku, by mohlo mít význam i v medicíně. Navíc „národů potápěčů“ existuje několik, další žijí v Thajsku, Jižní Koreji… Jaké adaptace by se našly zde?
Mimochodem – dalším příkladem genetické adaptace určité populace, kterou se podařilo prokázat, jsou Tibeťané – zde jde také o reakci na nedostatek kyslíku, tentokrát způsobený nadmořskou výškou. V tomto případě je navíc zajímavé, že se podle všeho jedná o gen, který předkové Tibeťanů získali křížením s denisovany. Varianta genu EPAS1 rozšířená v Tibetu množství červených krvinek paradoxně snižuje. Přesný mechanismus účinku zde neznáme, nicméně uvádí se, že když nezvyklí lidé stoupají do hor, počet červených krvinek jim právě roste a přitom se kvůli zahuštění krve zvyšuje riziko mrtvice apod. selhání.
Zdroj: Phys.org a další
