Sciencemag.cz
Doporučujeme
Gryf (griffin) je mytologické zvíře, oblíbené ve starověku i středověku, v mytologii i heraldice. Gryf byl znázorňován jako chiméra s hlavou orla (či jiného dravce), křídly a tělem lva. Podle oblíbené teorie mohla celá představa vzniknout ve Střední Asii (odkud se motiv šířil dál) a odvozuje se od nálezů koster dinosaurů. Nová studie tento názor ale značně zpochybňuje.
Inspirací pro gryfa měl být zejména druh Protoceratops, malý (délka 2 metry) rohatý dinosaurus žijící v období křídy před 75–71 miliony lety, jehož pozůstatky se nacházejí v pouštích Mongolska a Číny. Na jeho fosilie zde měli narážet místní kočovníci, eventuálně prospektoři hledající zlato. Pověsti o kostech protoceratopse pak putovaly po obchodních cestách na jihozápad a inspirovaly nebo alespoň ovlivnily příběhy a umění točící se kolem gryfů. Stejně jako gryfové stáli protoceratopsové na čtyřech nohách, měli zobáky a na lebce měli výběžky připomínající mřížky, které by se podle některých názorů daly interpretovat jako křídla.
Gryfové jsou jedni z nejstarších mytologických tvorů, poprvé se objevili v egyptském a blízkovýchodním umění ve 4. tisíciletí př. n. l. a v 8. století př. n. l. se stali populárními i ve starověkém Řecku.
Mark Witton a Richard Hing, paleontologové z University of Portsmouth, v podrobném posouzení těchto tvrzení znovu zhodnotili historické fosilní záznamy, rozšíření a povahu fosilií protoceratopsů a klasické prameny spojující gryfa s protoceratopsem a konzultovali je s historiky a archeology. Došli k závěru, že žádný z argumentů pro příslušnou souvislost neobstojí.
Například představy, že by protoceratopse objevili hledači zlata, jsou nepravděpodobné, když se fosilie protoceratopse vyskytují stovky kilometrů od starověkých nalezišť zlata. Zdá se také pochybné, že by kočovníci viděli mnoho koster protoceratopsů, i kdyby hledali zlato v místech, kde se jejich fosilie vyskytují.
„Existuje domněnka, že kostry dinosaurů jsou objevovány napůl obnažené, ležící téměř jako pozůstatky nedávno zemřelých zvířat,“ uvedl M. Witton. „Obecně však platí, že pouhým okem bude viditelný jen zlomek erodující dinosauří kostry, jehož si nevšimne nikdo, komu nejde právě o fosilie. Takto se téměř jistě dávní lidé putující po Mongolsku setkali s Protoceratopsem. Kdyby chtěli vidět víc (což by potřebovali, pokud by si o těchto zvířatech vytvářeli mýty), museli by zkamenělinu vypreparovat z okolní horniny. To je nemalý úkol i s moderními nástroji a technikami. Zdá se pravděpodobnější, že pozůstatky protoceratopse zkrátka a dobře zůstaly nepovšimnuty – pokud je hledači zlata vůbec viděli.“
Stejně tak geografické šíření uměleckého prvku v historii neodpovídá scénáři, podle něhož pověsti o gryfech začaly se středoasijskými fosiliemi a pak se rozšířily na západ. Ve starověké literatuře také nejsou žádné jednoznačné zmínky o fosiliích protoceratopsů. Protoceratops se gryfům podobá pouze tím, že je čtyřnohým zvířetem se zobákem. Ve znázorňování gryfů nejsou žádné detaily, které by naznačovaly, že se odkazovalo na jejich fosilie, ale naopak mnoho gryfů bylo zjevně složeno z rysů (:-) viz dále) žijících druhů kočkovitých šelem a ptáků.
Prostě má jít o chiméry velkých koček a dravých ptáků a není třeba vše komplikovat tím, že se začne spekulovat o roli dinosaurů a jejích fosilií.
R. Hing dodává: „Na myšlence, že dávné národy našly kosti dinosaurů a začlenily je do své mytologie, není ve své podstatě nic špatného, ale je třeba takové teorie zakotvit v reálných historických, geografických a paleontologických souvislostech. Jinak jsou to jen spekulace.“ Takové příběhy mohou získat popularitu, protože jsou vzrušující a zdají se být intuitivně věrohodné, ale to je tak všechno.
Mark P. Witton et al, Did the horned dinosaur Protoceratops inspire the griffin?, Interdisciplinary Science Reviews (2024). DOI: 10.1177/03080188241255543
Zdroj: University of Portsmouth / Phys.org
Credit: Dr. Mark Witton
Gryfovia sa „vyskytujú“ v púštnych oblastiach s výskytom fatamorgány, preto si myslím, že za povesťami o nich je možné vidieť napríklad situáciu, kedy sa lev a sup zišli pri jednej zdochline, aby sa na nej pohostili, alebo sa aj pobili, a zrkadlenie vzduchu a lom svetelných lúčov ich „zlepili“ do jedného divného zvieraťa.