Sciencemag.cz
Doporučujeme
Po obrovských srážkách, jako jsou například dopady asteroidů, může být určité množství materiálu ze zasaženého světa vyvrženo do vesmíru. Takový materiál může cestovat na obrovské vzdálenosti a po extrémně dlouhou dobu. Teoreticky by mohl obsahovat přímé či nepřímé známky života z hostitelského světa, například fosilie mikroorganismů. Nová studie navrhuje, že by prach z původem z vesmíru mohl být využitelný i při detekci mimozemského života, a to rovnou na Zemi. Nemusí ho tady být tak málo, alespoň na počet vzorků.
Různě velké kusy vyvrženého materiálu se budou chovat odlišně. Ty větší nejspíš spadnou zpět nebo vstoupí na trvalé oběžné dráhy kolem původní planety (nebo hvězdy hostitelského systému). Shluky pár molekul budou příliš malé na to, aby se z nich dal detekovat život, respektive abychom je vůbec mohli rozumně zachytit my. Ale zrnka o velikosti 1 mikrometru by mohla nejen obsahovat jednobuněčný organismus (organismy), ale potenciálně také zcela uniknout ze své soustavy a zamířit třeba i k nám.
Autor výzkumu Tomonori Totani z Tokijské univerzity upozorňuje, že lehké částice by navíc mohly bez velkého narušení přežít i vstup do pozemské atmosféry, protože třením nevytvářejí příliš mnoho tepla. Takové vzorky prachu původem z jiných planet (tedy samozřejmě mnohem pravděpodobněji ze Sluneční soustavy) již NASA dokázala v pozemské atmosféře i detekovat.
T. Totani tvrdí, že na exoplanetách dnes primitivní život spolehlivě dokázat vůbec neumíme. Budeme mít k dispozici víceméně pouze složení atmosféry a vždy zde bude možnost vysvětlit ho i nějakými nebiologickými procesy. Odhalení života v zrnku prachu by mohlo být mnohem spolehlivější – i když bychom zase neznali jeho původ, domovský svět.
Samozřejmě důležitá jsou čísla, respektive pravděpodobnosti. T. Totani provedl výpočet (poznámka PH: samozřejmě to trošku připomíná kombinování krajně nejistých čísel, jako v Drakeově rovnici), že i když se vezmou v úvahu vzdálenost ve vesmíru a to, že malé objekty snadno zničí srážky, teplo nebo záření, stále by na Zem mohlo ročně dopadat řádově 100 000 extrasolárních prachových zrnek. Je možné, že taková zrnka na Zemi jsou, a to i v hojném množství, zachována např. v antarktickém ledu nebo pod mořským dnem. Vesmírný prach na těchto místech by se dal poměrně snadno získat, ovšem rozeznat extrasolární materiál od materiálu pocházejícího ze Sluneční soustavy bude asi složité. Nicméně, třeba se nějaká dostatečně citlivá metoda navrhne. A pokud se hledání extrasolárního prachu rozšíří i do vesmíru, zde by rozpoznání původu materiálu mohlo být snazší. Přitom již existují zařízení/mise, které zachycují prach ve vakuu pomocí ultralehkých materiálů..
Tomonori Totani. “Solid grains ejected from terrestrial exoplanets as a probe of the abundance of life in the Milky Way”, International Journal of Astrobiology. DOI: 10.48550/arXiv.2210.07084
Zdroj: University of Tokyo
Poznámky PH: Nakolik spolehlivá by byla detekce života v příslušném zrnku? Viz spory o různé meteority apod. V případě původu materiálu mimo Sluneční soustavu a délky pobytu ve vesmíru by materiál byl přeměněn ještě mnohem více. Navíc při nálezu na Zemi je také stále ve hře i možnost kontaminace až na místě. Atd.
