Sciencemag.cz
Doporučujeme
Hyeny skvrnité jsou inteligentní a žijí ve smečkách, navíc složitěji strukturovaných než třeba ty vlčí. To, že se hyeny dokážou navzájem podle svého vytí (zvuk se také označuje jako „houkání“) poznat, není proto nic divného. Nový výzkum to ale podle všeho exaktně potvrdil poprvé – ne tedy přímo, že to dělají, ale že je to celkem jednoduše možné.
Příslušná studie byla provedena na základě sledování hyen skvrnitých v oblasti Maasai Mara v jihozápadní Keni. Lze předpokládat, že předávané signály mají nejčastěji povahu varování – upozorňují buď na lvy, nebo na to, že se na území jednoho z klanů pokoušejí vniknout příslušníci klanu druhého. Klan sestává z několika rodin, které se shlukují a zase rozdělují. V rámci klanu mají ovšem jedinci různé postavení, smečka je hierarchická, takže je důležité odlišit nejen kolegu od cizince, ale i individuálně rozpoznávat členy klanu mezi sebou. Někomu se pomůže spíše než jinému.
Kenna Lehmann z University of Nebraska-Lincoln a její kolegové prozkoumali zvuky vydávané hyenami pomocí algoritmu strojového učení. Už po základním zaučení dokázal model rozpoznávat v souboru 13 zvířat konkrétní hyenu v 54 % případů. Vytí každé z hyen má proto něco společného a současně odlišného od ostatních; podle autorů studie lze rozumně předpokládat, že hyeny skvrnité se také skutečně s vysokou pravděpodobností úspěchu takto poznají. Jako zvlášť charakteristické/individuální se zdají být tři kritéria: délka zvuku, nejvyšší frekvence a průměrná frekvence zvuku k době, kdy byla nejvíce konzistentní jeho výška.
Je ale pravda, že klany hyen mohou mít i přes 100 jedinců. Navíc zvuk může zkreslovat vítr, déšť, nebo prostě to, že hyeny jsou od sebe daleko. Nicméně i když jediný signál by bylo problém identifikovat, tato šance podstatně vzroste, když hyeny své volání opakují. Počítačový model byl v závislosti na opakování signálu také úspěšnější, při 3 signálech vzrostla pravděpodobnost úspěchu o polovinu (oproti jedinému signálu), při 7 opakováních se došlo prakticky k maximu.
Dále se testovala otázka, zda nějaký specifický „podpis“ nemá i signál všech hyen z jedné skupiny. Nakonec u řady zvířat známe něco na způsob nářečí/dialektů. To se ale v případě hyen skvrnitých nepotvrdilo, respektive žádný takový společný rys se alespoň nejít nepodařilo. Nejspíš si tedy hyeny dokážou zapamatovat a rozlišovat i přes 100 hlasů jednotlivě, což je jistě obdivuhodné (kolik lidí bychom takto poznali my?).
Systematický výzkum hyen probíhající na místě od 80. let (Kay Holekamp z Michiganské státní univerzity a další) ukázal, že hyeny skvrnité jsou prostě individuality. Lze si představit, že třeba jejich ochota pomoci závisí nejen na tom, zda rozpoznají pohlaví, věk a sociální statut kolegy, ale i na tom, jak si s ním v minulosti konkrétně sedly.
Viz zvuky na SoundCloud
Kenna D. S. Lehmann et al, Long-distance vocalizations of spotted hyenas contain individual, but not group, signatures, Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences (2022). DOI: 10.1098/rspb.2022.0548
Zdroj: University of Nebraska-Lincoln / Phys.org
Poznámky PH:
Vedle houkání a vytí se také uvádí, že hyeny vrčí, štěkají nebo se smějí. To je stále jeden zvuk?
Hyeny (skvrnité, nejspíš i další) se dají dobře ochočit. Proč je lidé nikdy trvale nedomestikovali? Uvádí se, že hyena žije dlouho (delší generační doba, pomalejší selekce), má velikost velkého psa a přitom je ale prakticky výhradně masožravá, tedy v minulosti byl problém takové domácí zvíře mimo nejvyšší vrstvy trvale krmit. (Možná by se dalo i říct, že domestikovaná hyena by k něčemu byla, byla by lepší než nic, ale neprosadila se, když už lidé měli dříve psy, velký pes byl prostě výhodnější atd.)
Viz také: Chytré hyeny
