Sciencemag.cz
Doporučujeme
Prý nepřímo úměrně, praví nová hypotéza. Evoluční biolog Joseph Henrich uvádí, že ústup incestu mohl přispět k tomu, že vznikla západní civilizace vyznávající individualismus.
Výzkumníci tvrdí, že ve středověku římskokatolická církev velmi silně potlačovala incest. Zapovídaly se sňatky mezi bratranci (třeba i do dalšího „kolena“), švagry, dokonce i mezi kmotry a „jejich dětmi“ (ačkoliv zde žádná fyzická příbuznost neexistovala). Otázkou samozřejmě je, proč to římskokatolická církev dělala (poznámka PH: tím se samozřejmě nemusí, ale i mohou myslet důvody reflektované tehdy vědomě). Mohlo jít o způsob, jak oslabovat rodinné vazby, bránit „druhým“ sňatkům apod. – tím se zvyšovala pravděpodobnost, že majetek nebude mít kdo převzít a dotyčný/á ho odkáže církvi.
Nicméně samotná motivace pro potlačování incestu není hlavním předmětem studie, která se zaměřuje na důsledky této politiky. Tím bylo snížení významu institucí založených na příbuzenství ve středověké Evropě. Když si nesmíte vzít bratrance/sestřenici, ale někoho cizího, musí se člověk mnohem víc sám snažit někoho najít, záleží na jeho vlastní iniciativě, ale současně je přitom nutně otevřen cizím názorům a postojům, je nuceni s cizími lidmi („cizinci“ se zde spíše ale myslí lidé nepříbuzní, mluvící ovšem stejným jazykem) více spolupracovat a chovat se k nim poctivěji, nezastává nutně hodnoty svého „klanu“. Společnost je tak méně klanová, méně se podporují takové postoje, jak je poslušnost a podřízenost autoritě, úcta k tradici, nepotismus a ochrana majetku nejen vlastního, případně užší rodiny, ale i klanu.
Autoři studie tvrdí, že kromě samotné logické konstrukce se mohou opřít i o tvrdá data. Za 500 let tažení proti incestu poklesla míra sňatků mezi bratranci a sestřenicemi v katolické části Evropy o 91 %. Východní církev nevystupovala proti incestu zdaleka tak ostře. V islámském světě hrála prý podobnou roli jako sňatky mezi příbuznými polygamie/existence harémů (poznámka: to by chtělo asi upřesnit).
Výsledně má míra incestu odpovídat psychologickým profilům současných lidí a umožňuje i testovatelné (a prý úspěšně otestované) predikce – např. lidé z těch oblasti Itálie, kde je více sňatků mezi bratranci a sestřenicemi, budou méně ochotní darovat krev. Diplomaté z různých států budou s různou pravděpodobností ochotni platit za parkovací lístky.
Dále lze různě spekulovat, že větší individualismus přináší větší míru inovací a rychlejší hospodářský růst, takže i to se nepřímo opět odvíjí od míry incestu. Autoři výzkumu ovšem zdůrazňují, že nechtějí tvrdit, že jeden model je nutně lepší než druhý, klanový model zase nabízí třeba záchranné sociální sítě apod. – nejspíš zde platí princip něco za něco (trade off).
Jonathan F. Schulz et al. The Church, intensive kinship, and global psychological variation, Science (2019). DOI: 10.1126/science.aau5141
Zdroj: Havard University/Harvard Gazette
Poznámky PH: Osobně mi celá konstrukce příliš přesvědčivá ovšem nepřijde… (Co třeba hospodářský růst ve východní Asii? Co rozdíly mezi katolickou a protestantskou částí Evropy v raném novověku? Co individualismus v antickém světě?)
Další dodatky: Viz např. tehdejší zásady bránící v rozvodu i při neplodnosti. Nebo různá tabu omezující sex. Dalo by se to brát tak, že se jedná o politiku omezující množství dětí, tedy zvyšující pravděpodobnost odkazu k církvi? Jenže jak by do toho zase zapadal třeba odpor k antikoncepci? Náboženská víra je navíc do značné míry dědičná, přece jen se více vyplatí, aby věřící měli děti, než muset stále získávat příznivce nové. (Respektive je to otázka strategie, mohli bychom mluvit o vertikálním vs. horizontálním přenosu memů. Nakonec lze věřícím zakazovat mít sex/děti nebo jen děti vůbec a i taková víra může být úspěšná, pokud dokáže nové příznivce získávat rychleji, než ti staří umírají.)
