Jistěže za normálních okolností se hazard nevyplácí, však ruleta má nulu. Když už ale hrajeme, jaká strategie je nejlepší?
Nejlepší míněno čistě z matematického hlediska. Samozřejmě, že když už je člověk v Las Vegas či Monte Carlu, pak si může zahrát prostě čistě pro zábavu, a bude třeba sázet jen minimální částky, aby mu obnos, který je ochoten prohrát, vystačil na celý večer.
Nicméně představme si jinou situaci. Máme 20 000 dolarů, nutně však druhý den potřebujeme 40 000. Částka 20 000 nám de facto není k ničemu, takže když o ni přijdeme, už se nic nestane (dejme tomu, že pokud nezaplatíme 40 000, budeme zlikvidováni). Za těchto okolností je zcela racionální strategií vyrazit do kasina. Jak zde ale u rulety máme sázet?
Potřebujeme dvojnásobnou částku, s maximální pravděpodobností. Netřeba nám vyhrát x-násobek původní částky, takže budeme sázet na barvu. Bez ohledu na to, zda konkrétní má ruleta jednu nebo dvě nuly, je pravděpodobnost výhry menší než 50 %. V zásadě máme dvě možnosti: vsadit 20 000 na barvu najednou a nebo hrát postupně s malými částkami. Co je výhodnější?
Asi je jasné, že pravděpodobnost, že bychom po 1 dolaru dolezli na 20 000 zisku, je velmi malá. Když vsadíme svých 20 000 najednou, máme pravděpodobnost úspěchu nějakých 47 %. Čím dále hrajeme (čím víc kol nevýhodné hry absolvujeme), tím se naše šance strmě snižují. Budeme-li sázet po 1 000 dolarech, vyjde pravděpodobnost úspěchu už jen pouhých 11 %. Je-li tedy třeba hrát, pak je nejlepší strategií hrát co nejméně a vsadit rovnou celých 20 000.
Zdroj: Amir D. Aczel: Náhoda, Dokořán 2008