Sciencemag.cz
Doporučujeme
NASA uspořádala workshop Planetary Science Vision 2050, kde se proti sobě střetly názory na to, zda má smysl nějak přizpůsobovat podnebí planet tak, aby bylo vhodné pro člověka – a samozřejmě šlo především o Mars.
Konkurenční vize terraformaci označují za zásadně špatnou cestu a předpokládají, že jednodušší je vytvářet izolované kolonie, respektive spíše habitaty na oběžné dráze. K tomu se přidávají i diskuse „ochranářského“ typu; zda terraformovat Mars, když nevíme, zda na něm neexistuje život (bude někdy ale možné zcela prokázat opak?). Měli bychom k eventuálnímu marťanskému životu přistupovat jinak než k pozemskému (zvláštní ochrana?), o co když se třeba ukáže, že jde třeba o původně pozemské bakterie, které se na Mars dostaly meteority?
Nicméně k samotné terraformaci a technickým možnostem její realizace. Aaron Berliner z University of California v Berkeley a Chris McKay z NASA Ames Research Center prezentovali na konferenci příspěvek The Terraforming Timeline. Přeměnu Marsu rozdělují v zásadě na dvě hlavní etapy. V první by se vytvořila hustá atmosféra oxidu uhličitého a teplota se ze současných v průměru -60 °C zvedla nad nulu. Tento proces prý může být docela rychlý, i se současnými technologiemi bychom ho zvládli třeba do 100 let. Předpokládáme alespoň, že v polárních oblastech Marsu je dostatek vody i oxidu uhličitého; jakmile bychom je jednou dostali do atmosféry, spustíme skleníkový efekt. Atmosferický tlak lze zvýšit i tím, že bychom produkovali dusík z dusičnanů na povrchu Rudé planety. K číslu 100 let se došlo tak, že kdyby se podařilo v atmosféře zachytit 100 % dopadající sluneční energie, Mars by se ohřál už za 10 let; u atmosféry plné skleníkových plynů lze reálně účinnost zachytávání energie odhadnout prý na 10 %.
Zato následující fáze terraformace by byla mnohem náročnější. Chceme-li, aby ve vzduchu bylo dost kyslíku (na úkor do té doby převládajícího oxidu uhličitého), a pokud se spolehneme pouze na místní fotosyntézu, pak by vytvoření dýchatelné atmosféry mohlo trvat až 100 000 let – alespoň obdobou pozemské fotosyntézy. K tomuto číslu se zase došlo tak, že účinnost přeměny (celkové dopadající) sluneční energie k produkci biomasy je na Zemi 0,01 %. Přitom fotosyntéza vytvoří odpovídající množství kyslíku. (Poznámka: Na Marsu bychom museli použít nějaké fotosyntetizující anaerobní organismy, když v první etapě by kyslíku nebylo dost? Nebo část kyslíku nějak lapat a vracet rostlinám?) Samozřejmě by zde mohly najít uplatnění nějaké syntetické organismy se speciálními vlastnostmi nebo i produkovat kyslík z oxidu uhličitého v umělých článcích. Nicméně i tak by nejprve bylo třeba celý povrch Marsu „osadit“, ať už organismy nebo umělými systémy.
Každopádně, proces je dlouhý, odlaďování technologií bude náročné; nejlépe tedy, jak alespoň tvrdí autoři výzkumu, začít hned. Což může znamenat právě přípravu oněch potřebných organismů, upřesnění matematických modelů a především – zahrnutí terraformace jako jednoho z cílů misí k Marsu. Průzkum planety by se měl přednostně soustředit na otázky, které nějak souvisejí s terraformací – studium polárních čepiček, analýza místních zdrojů a příprava místa, kde by šlo zkusit vytvořit nějaký oddělený systém, v němž by se začalo s pokusy v malém měřítku.
Zdroj: Phys.org (zde nebylo publikováno na Apríla)
Este tu atmosferu moze odfuknit slnecny vietor. cital som clanky o moznosti umiestnit umele magneticke vychylovace slnecneho vetra medzi Mars a Slnko. odhad ako rychlo slnko odfukava atmosferu marsu je 100 gramov za sekundu. cesta moze byt na zaciatku aj generovanie atmosfery radovo rychlejsim rastom. Aj potom vsak bude gravitacna sila marsu nedostatocna na udrzanie atmosfery podobnej zemi. Podla vsetkeho nebude v atmosfere udrzatelna vodna para, amoniak, metan.
Největší problém není jak vytvořit na marsu dýchatelnou atmosféru, ale jak zajistit marsu dostatečné magnetické pole, které ho bude chránit před slunečním větrem a částicemi přicházejícími z okolního vesmíru a na to podle mě existuje jediná rozumná teorie:
Pokud má mars kovové jádro jako země, je nutné ho roztočit, toto se docílí jedině tak že dojde ke kolizi nějaké menší planetky s marsem, napočítané tak aby došlo k roztočení marsovského jádra a k tomu aby začalo vytvářet magnetické pole, aby se tzv utrhlo.
Pro kolizi je možné napočítat různé planetky v okolí, ale jedna z těch pravých bude ideálně s vyšším obsahem vody, tj. třeba Europa z měsíce Jupiter.
K tomu už zbývá udělat jen výpočty kolize tak aby vznikl pokud možno nějaký větší měsíc, který bude mars udržovat v stabilní poloze.
Toto je teraformace, která bude fungovat, ne ta co tu popisujete. Ta by fungovala maximálně do doby než by přišla menší sluneční bouře a všechnu atmosféru by odvála do okolního vesmíru…
tak me na tom neni jasne ani to, kde by se vzal potrebny CO2 v dostatecnem mnozstvi.
jinak ad slunecni vitr/boure – atmosferu na venusi nebo na titanu to taky neodfoukne, mars se od nich lisi tim, ze nema mag. pole?
ze studií vyplývá že Mars přišel a přichází o atmosféru, takže za tohoto stavu vytvářet atmosféru je k ničemu, když bude stejně „odfouknuta“ – jinak řečeno když teče do lodi , je nejprve dobré zacpat „tu díru“….
Má, ale velice slabé..