Viry, zdroj: Pixabay. Pixabay License. Volné pro komerční užití

Jak se liší největší viry od buněčných organismů?

A kde se největší viry vůbec vzaly? Mezi viry a buněčnými organismy existuje jasná dělicí linie, v čem ale přesně spočívá? Jistě, viry jsou při svém rozmnožování závislé zcela na hostitelském organismu, to ovšem platí v té či oné míře pro všechny parazity.
Hlavní rozdíl nespočívá ve velikosti viru ani ve složitosti jeho genomu (respektive komplexnosti kódovaných proteinů). Nedávno popsané obří viry se svou velikostí i délkou genetické informace některým bakteriím vyrovnají nebo je dokonce předčí. Tyto viry nepotřebují pro rozmnožování samotný genetický aparát hostitele (jadernou nebo nejadernou DNA), nicméně stále jsou zcela závislé na ribozomu. V tomto smyslu by se dalo říct, že právě ribozom odděluje živé od neživého (alespoň pokládáme-li viry za neživé) a je mnohem důležitější než samotná existence buňky. Jak uvádí V. Rudajev, mělo by smysl rozlišovat organismy v první řadě na ribozomální a aribozomální (to pokud viry za živé pokládáme).
A kde se obří viry vůbec vzaly? Jde o jakýsi relikt z počátků života, odlišný od jednodušších virů (to je dejme tomu sobecká nukleová kyselina „uteklá“ buněčným organismům)? Nebo o radikálně zjednodušené buněčné organismy, které se při svém zjednodušování vydaly opačnou cestou než mitochondrie a zahodily naopak vše vyjma genetické informace? Zdroj níže dává vznik obřích virů do souvislosti s viry fagocytujících eukaryot (podle této teorie by přece jen tedy patřily k ostatním virům). Pro tyto viry je výhodné, pokud je jejich budoucí hostitel pozře právě fagocytózou, protože pak nemusejí samy vymýšlet způsoby, jak do buněk proniknout, vázat se na povrchové receptory hostitelových buněk apod. Nicméně fagocytóza, na rozdíl od endocytózy, se uplatňuje jen u útvarů relativně velkých. Proto se snad pro některé viry stala výhodou větší velikost, tedy i větší velikost genetického materiálu (protože ničím jiným virus skoro není a jinak vyrůst nedokáže).
Takto bráno by pak obřím, složitým virům byla jejich složitost k ničemu, nebyly by kvůli tomu „o nic víc živé“, jednalo by se pouze o nutný prostředek pro dosažení velikosti, vlastně vedlejší produkt. A obří viry by pak spolu nesouvisely o nic více než velryba, slon a dinosauři; selekce na větší velikost by vznikla v celkem nepříbuzných skupinách (tedy příbuzných v tom smyslu, že mají jeden typ hostitelů, ne nutně blízkost na evolučním stromečku) několikrát nezávisle na sobě – alespoň dle příslušné teorie.

Zdroj: Vladimír Rudajev: Příběh buňky. Od molekul ke vzniku života a prvním organismům. Academia 2022 a další

Prach z Itokawy ukazuje, že poslepované asteroidy jde rozbít jen obtížně

Vědci zkoumali prachové částice získané z povrchu 500 metrů dlouhého asteroidu Itokawa, které na Zem …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close