Sciencemag.cz
Doporučujeme
Archeologové se již dlouho dohadují o způsobu šíření neolitu v Evropě – přejímali ho spíše místní lidé, nebo docházelo k migraci? Podobnou otázku lze položit i v případě jihovýchodní Asie. David Reich (populační genetik z Harvardu) a Ron Pinhasi (fyzický antropolog z Vídeňské univerzity) nyní rekonstruují historii této oblasti podle fosilní DNA; což není tak jednoduché, protože DNA má místním v horkém a vlhkém klimatu tendenci rychle degradovat. Autoři výzkumu analyzovali 146 pravěkých koster, DNA se jim přitom podařilo získat pouze z 18 z nich. Příslušní lidé žili na území dnešního Vietnamu, Barmy, Thajska a Kambodži mezi lety 2100 př. n. l. a 300 n. l.; tedy hranicí intervalu je na jedné straně šíření zemědělství, na druhé straně počátek doby železné.
Naleziště Man Bac ze severního Vietnamu ukazuje, že v době kolem r. 2100 př. n. l. místo obývala smíšená populace, vzniklá smíšením starousedlíků a přistěhovalců z jižní Číny, kteří přinesli rýži, keramiku a nefritové ozdoby. Tito raní zemědělci podle všeho hovořili austroasijskými jazyky, které v této oblasti dominují dodnes, i když byly částečně později vytlačeny jazyky tajskými (thajština, laoština).
Kolem přelomu letopočtu došlo k další migraci z jižní Číny, zde spojené teprve s příchodem bronzové metalurgie. Může se jednat právě o lidi hovořící jazyky tajskými. Obyvatelstvo jihovýchodní Asie je tak v různé míře výsledkem míchání tří hlavních skupin.
V Evropě bychom mohli podobně najít genetický mix původních lovců a sběračů, zemědělců z Blízkého východu a pozdějších (především) pastevců z východní Evropy/střední Asie, kteří hovořili indoevropskými jazyky.
Zdroj: Science AAAS
doi:10.1126/science.aau2108
Poznámka: Asutroasijské jazyky (vietnamština, khmerština) nerovná se austronéské. Největší austronéské migrace nebyly spojeny s šířením pěstováním rýže. Předpokládá se, že hlavní proud vyšel z Tchajwanu někdy ve 4. tisíciletí př. n. l., tj. ještě před výše popisovanými událostmi.
