Sciencemag.cz
Doporučujeme
Poslední léta se značně trápíme vedrem. Drtivá většina z čtenářů Sciencemagu ovšem žije v mírném pásu. Starověké (a další) civilizace ze subtropů na tom byly ještě mnohem hůře. Často se nešlo chladit vodou, protože do domů nebyla zavedena. Nepřekvapivě scházela klimatizace. Jaké techniky/technologie se zde volily, aby se v takovém Uruku nebo Vesetu dalo vůbec žít? Zdroj níže zmiňuje následující…
Budovy v sumerských městech měly silné zdi a malá okna, což je před vnějším vedrem do jisté míry izolovalo. Nepálené hliněné cihly dokážou přes den absorbovat teplo a v noci ho uvolňovat. Sumerové stavěli také budovy těsně vedle sebe, což snižovalo počet stěn vystavených intenzivnímu slunečnímu svitu. Malé dvorky zajišťovaly osvětlení a větrání. Úzké ulice byly ve stínu po celý den.
Egypťané používali také materiály, které pomáhají zadržovat teplo. Paláce byly kamenné a měly nádvoří. Obytné budovy bývaly postaveny z hliněných cihel (tentokrát vypalovaných) chatrče i jen ze směsi hlíny a slámy. V noci lidé často spali na terasách na střeše (poznámka PH: co hmyz?). K ochlazování budov vyvinuli Egypťané techniku zvanou mulqaf, která se skládá z vysokých otvorů ve stěnách obrácených k převládajícím větrům. Tyto otvory fungují jako lopatky, které zachycují vítr a směřují ho dolů, aby pomohly ochladit budovu. Vstupující vítr vytváří cirkulaci vzduchu, která pomáhá odvádět teplo ven dalšími otvory. Princip mulqaf lze rozšířit i na chlazení větších prostor. Tento systém se i v současnosti používá v budovách na Blízkém východě a ve Střední Asii.
Pueblané na dnešním jihozápadě USA používali malá okna, opět materiály, jako jsou hliněné cihly a kámen, a stavěli budovy se společnými stěnami. Puebla byla často budována pod převisy útesů orientovaných na jih. To zase umožňovalo využívat sluneční svit a chránit budovu v zimě (panovalo zde nejen horké, ale navíc kontinentální klima). (To má být tip i pro dnešek: Okna orientovaná na jih v kombinaci se stínicími zařízeními mohou pomoci snížit sluneční záření v létě, ale umožnit ohřívání v zimě. )
V osmém století muslimské chalífáty ve vyprahlých zemích severní Afriky a jižního Španělska navrhovaly své budovy s technikami zachycování dešťové vody (to je už je tedy vlastně ne tip na horko, ale na sucho). Odtok z dešťových srážek byl shromažďován po celé střeše a odváděn do nádrží. Sklon střechy a podlaha nádvoří usměrňovaly vodu tak, aby mohla být použita k zavlažování vegetace na jejich nádvořích.
Co se týče civilizací v předkolumbovské Mesoamerice, v měřítku města lidé shromažďovali a skladovali dešťovou vodu, aby vydrželi období sucha. Mexické město Xochicalco a mnoho mayských měst používaly pyramidy, náměstí a akvadukty k odvádění dešťové vody do velkých nádrží pro budoucí použití. K čištění vody se často využívaly rostliny.
Zdroj: Adriana Zuniga-Teran: Five lessons from ancient civilizations for keeping homes cool in hot, dry climates, The Conversation / Phys.org
