Klínopisný nápis z doby Nebukadnesara II. (604-562 př. n. l.). autor obrázku Gryffindor , zdroj Wikipiedia, licence obrázku public domain

Jak to bylo s lidskými oběťmi v Uru

Lidské oběti přinášeli Féničané i jiné národy v syrsko-palestinské oblasti, docházelo k nim v egejské době bronzové. Co nejstarší civilizace, Egypt a Mezopotámie? Z Egypta existují sporné doklady z doby 1. a 2. dynastie, zda vládce doprovázeli na onen svět jejich služebníci však není jisté. Z Mezopotamie máme doklad prakticky jediný.

Královské hroby v Uru, které odkryl britský archeolog L. Wolley, fascinovaly odbornou i laickou veřejnost celou řadou věcí: byla zde objevena známá „urská standarta“, soška „kozel chycený v křoví“, obličejová maska princezny Puabi, šperky, jedna z nejstarších deskových her… Největší pozornosti se ale těšila těla doprovázející vlastní pohřeb. V jednom hrobu takto doprovázelo mrtvého na onen svět až 74 dalších lidí.

Těla nenesou stopy násilí a obecně se předpokládalo, že příčinou smrti byl jed (kostry jsou ovšem natolik poškozené, že příčina smrti se z nich určit nedá). U zemřelých se našly číše a v jedné hrobce i kotel, z něhož se otrávený nápoj možná pil. Těžko si představit, že by se dotyční otrávili zcela dobrovolně (byť Wolley připouštěl, že tak sloužící třeba chtěli dát najevo svou oddanost), fakt ale je, že představa takto masových lidských obětí jinak do starověkého Sumeru moc nezapadá; z jiných měst ani z jiných dob v Uru (královské hroby bývají dnes datovány do 26. století) o lidských obětech žádné doklady nemáme.

Existuje přitom i jiný výklad urského pohřebiště. Číše a kotle podle tohoto názoru nutně nesouvisejí s usmrcením a jedem. Na pohřebištích se nacházejí běžně a i zde mohly prostě sloužit k úlitbám. Zdá se také, že pohřby i v jediné hrobce se mohly uskutečňovat vícekrát, i když nedlouho po sobě. To samozřejmě dává stále možnost lidské oběti (třeba v den výročí smrti apod.), nicméně alternativní vysvětlení se odvolává na středověký zvyk pohřbívání v kostelech. Možná, že mrtví v Uru prostě chtěli být z nějakých „magických“ důvodů po své smrti uloženi vedle obdivovaných vladařů či jinak výjimečných jedinců. Moc pravděpodobně to nepůsobí, nicméně na druhé straně zase jediné lidské obětiště do sumerské kultury také zrovna nezapadá…

Zdroj: Gwendolyn Leicková: Mezopotámie – počátky měst, BBart, Praha 2005 a další

Poznámka: Ono s tím zapadá-nezapadá. Například z našeho území jsou doklady o lidských obětech také dost sporné (viz Býčí skála) a rozházené v čase, těžko říct, pro jakou z kultur by byly nejtypičtější atd.

S ohromnou přesností zvážili planety v systému TRAPPIST-1

Před dvěma lety vyšla studie, ve které vědci upřesnili hmotnosti planet u TRAPPIST-1. Eric Agol …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close