Sciencemag.cz
Doporučujeme
Někdo má strach z výšek, někdo z pavouků, jiný se stydí a děsí představy projevu na veřejnosti. Dlouhou dobu se předpokládalo, že všechny tyto fobie jsou si nějak podobné, realizují se v mozku prostřednictvích obdobných scénářů atp. V mozku měl existovat nějaký okruh strachu, do něhož by byla zapojena amygdala, oblast orbitální frontální kůry či mozkový kmen.
Ajay Satpute z Northeastern University (Boston) a jeho kolegové nyní došli k závěru, že to ale funguje jinak. Ve studii vědci pomocí snímků z magnetické rezonance sledovali aktivitu mozku při konfrontaci se třemi odlišnými scénáři, které měly vyvolat různé typy strachu: strach z výšek, strach z pavouků a strach ze „sociálních hrozeb“ (veřejné vystupování, konfrontace s policií…). V rozporu s předpoklady se nervová reakce na každý z těchto typů scénáře aktivovala v různých oblastech mozku – nikoliv podle jednotného vzorce.
21 účastníků studie současně vyplnilo dotazníky o věcech, které je děsí. Mimochodem záběry s pavouky měly být opravdu vydařené, šlo o obří chlupaté potvory. Po každém videu účastníci sami hodnotili v dotazníku úroveň strachu, příjemnost vs. nepříjemnost zážitku a míru vzrušení.
Ačkoli studie je založena na malém vzorku respondentů, odhalila dvě věci: reakce na strach se objevily v širším spektru oblastí mozku, než se očekávalo. Ne všechny oblasti mozku reagovaly ve všech třech situacích. Například aktivace amygdaly byla spojena se strachem z výšek, ale nikoliv se dvěma dalšími kategoriemi.
V roce 2021 stejná skupina zveřejnila studii, která zkoumala „autonomní“ reakce na charakteristické děsivé scénáře – například pocení a tep srdce. I tam se různé strachy – z výšek a z pronásledování policií – projevovaly odlišně.
Otázkou je, zda propojení různých strachů s různými částmi mozku nemůže být dáno i faktory, jako je pohlaví nebo věk (poznámka PH: to by pak chtělo sledovat jednoho člověka s více různými fobiemi). Čistě z praktického hlediska pak léky proti různým úzkostným poruchám fungují tak, že se zaměřují na určitou část mozku. Měli bychom tedy různé fobie léčit různými prášky? A možná i proto je farmakologická léčba v tomto ohledu prozatím jen omezeně účinná (průvodní tisková zpráva uvádí, že zabírá asi v 50 % případů)?
Yiyu Wang et al, Neural predictors of fear depend on the situation, The Journal of Neuroscience (2024). DOI: 10.1523/JNEUROSCI.0142-23.2024
Zdroj: Northeastern Global News/Northeastern University/MedicalXpress.com
Poznámky PH: I když to celé působí poněkud bizarně až absurdně, mít 1 prášek na pavouky, jiný třeba na hady… Nebo námět na povídku: dejme tomu by se hrdina styděl oslovovat blondýnky, dostal by příslušnou vysoce specializovanou pilulku, pak by si dotyčná změnila barvu vlasů…
