Sciencemag.cz
Doporučujeme
Alternativní dějiny, Egypt vs. Mezopotámie a kacířský faraon Achnaton.
Květnový pražský Svět knihy mj. navštívil německý egyptolog Jan Assmann. Čeští čtenáři mají k jeho textům velmi komfortní přístup, protože od něj u nás vyšlo hned 5 knih. Z hlediska Sciencemagu je zajímavý Assmannův názor na „amarnskou revoluci“ – tedy na neúspěšnou náboženskou reformu faraona Achnatona, jak ho podává v knize „Egypt – theologie a zbožnost rané civilizace“ (OIKOYMENH 2003).
Assmann zde tvrdí, že prosazování slunečního boha Atona by v případě úspěchu nevedlo ke vzniku monoteismu židovského typu (někteří lidé, např. Sigmund Freud, se přímo domnívali, že Židé se v egyptském zajetí seznámili s Achnatonovým monoteismem a odtud celou ideu převzali a dále rozvinuli), ale spíše jakéhosi univerzálního přírodního náboženství. Aton nebyl sluneční bůh plavící se po nebesích v bárce, ale spíše všeprostupující princip, něco jako řecký logos. Z podobného ideového prostředí vznikala v 6. století př. n. l. v Řecku přírodní věda, soudí alespoň Assmann. To, že Achnaton přímo popíral existenci dalších bohů, sice připomíná spíše Starý zákon než řecké filozofy a přírodovědce, Assmann však tvrdí, že by to vedlo k odmytologizování přírody, která by mohla začít být vnímána např. jako matematická struktura odrážející se v hmotě. Achnaton také vzdálil boha od člověka, není to bytost, k níž by mělo smysl si budovat osobní vztah – respektive si ho vytvářel pouze faraon sám.
Mohla tedy věda vzniknout již v době egyptské Nové říše? Na Achnatona existují různé názory (viz např. Carl Nicholas Reeves: Achnaton – falešný egyptský prorok, Paseka 2003), nelze asi nevidět, že za vším stály do značné míry politické důvody, snaha panovníka soustředit do svých rukou maximum moci a nedělit se o ni s Amónovými kněžími ve Vesetu. Neegyptolog asi také při hodnocení Achnatona těžko dokáže odfiltrovat beletristické zpracování této doby v Egypťanu Sinuhetovi.
Nicméně přesto se zdá, že Assmann je se svým názorem na možný vznik vědy ve starém Egyptě dost osamocen a taková alternativní historie asi nebyla příliš pravděpodobná. Vzniku vědy spíše svědčilo prostředí městských států než centralizovaných říší, Thalés z Milétu měl mít vazby na Fénícii. Na rozdíl od Egypta vznikala věda v prostředí, kde sice existenci bohů málokdo přímo popíral (což nakonec ani tehdy nemuselo být příliš bezpečné), ale „zdrojová mytologie“ ani vlastní lidová zbožnost se příliš vážně nebrala. Představě světa generovaného kombinováním různých prvků a sil možná pomohl i objev hláskového písma.
Osobně, pomineme-li Féničany, bych v alternativní historii vznik vědy mnohem spíše situoval do Mezopotámie. Uvádí se, že v Mezopotámii byla oproti Egyptu vždy mnohem vyšší míra urbanizace. Babylónská matematika byla proti egyptské pokročilejší, totéž platilo pro astronomii s jejími schopnostmi předpovídat zatmění; i takové „pavědy“ jako astrologie či věštění z vnitřností obětovaných zvířat zde byly budovány značně systematizovaným způsobem. Třeba i pozůstatky (pravda, hypotetického) nejstaršího galvanického článku byly objeveny v Mezopotámii.
Mimochodem, Richard Feynman se dokonce považoval spíše za vědce babylonského než řeckého typu (to je samozřejmě značná nadsázka/metafora), čímž měl na mysli, že spíše než snahu vše dokazovat, spojovat a rigorózně odvozovat oceňoval ad hoc postupy, heuristiky a schopnost počítat. Však i řečtí matematici při některých výpočtech přecházeli do babylónského pozičního způsobu zápisu s nulou (to určitě stojí za zmínku jako další babylónský objev, i když nula musela být vynalezena znovu).
Tudíž ani v rámci možných alternativních historických scénářů bych si na to, že věda vznikne zrovna v Egyptě v Amarně, na rozdíl od Assmanna určitě nevsadil…
