Pixabay License. Volné pro komerční užití

Kondenzující voda se může měnit na peroxid

Při kondenzaci vodní páry by se nemělo chemický dít nic; voda je přece je i v kyslíkové atmosféře chemicky stabilnější než peroxid vodíku. Na Stanfordu ale (znovu) zjistili, že v podobě mikrokapiček může být voda podstatně reaktivnější, než jak ji běžně známe.

Na možnost této reakce upozornili chemici ze Stanfordu už loni. Viz také: V mikrokapičkách vody vzniká samovolně peroxid

Tehdy bylo pro vznik peroxidu kapičky vody třeba stříkat – něčím na způsob spreje – tedy dodávat energii zvnějšku. Nyní se ukázalo, že se bez toho lze obejít, stačí ponechat mikrokapičky kondenzovat ze vzduchu na chladném povrchu – a částečně přitom zreagují rovněž. Z toho vyplývá, že peroxid by tedy měl vznikat i při tvorbě dešťových kapek nebo mlh; zajímavé je, že si toho zatím nikdo nevšiml.
Konkrétně autoři studie nyní testovali kondenzaci vody na křemíku, sklu, plastech a kovech. Když se pak vlhký povrch otřel papírkem s indikátorem na peroxid, ve všech případech došlo k barevné změně. Koncentrace peroxidu byla v jednotkách na milion, nízká, ale bez problémů detekovatelná i bez složité instrumentální analýzy. Množství vznikajícího H2O2 záviselo na faktorech typu teploty povrchu nebo relativní vlhkosti ve zkušební komoře. S tím, jak mikrokapičky rostly, se koncentrace peroxidu rychle snižovala – možná proto tento jev dosud nikdo nezaznamenal.
Co se týče vlastního vysvětlení reakce, autoři studie navrhují následující: na rozhraní vody a vzduchu vzniká silné elektrické pole, to může nějak aktivovat molekulu kyslíku, např. dojde ke vzniku atomárního kyslíku (či obdobných radikálů) a ten pak alespoň trochu zreaguje. Elektrické pole odpovídá velikosti rozhraní (něco jako poměr povrchu a objemu), u větších kapek ztrácí na významu.
Po loňském oznámení zůstala ovšem řada chemiků k výsledkům skeptických, uvidíme, zda se nyní něco změní. Pokud se vše potvrdí, výsledkem by mohly být nové metody dezinfekce (jak se sluší dodat v době pandemie – třeba nějak efektivněji dezinfikovat povrchy od koronaviru) nebo i chytřejší řízení chemických reakcí, kdy dokážeme např. dodávat oxidační činidlo.
Autoři výzkumu spekulují i o tom, že schopnost vody takto reagovat mohla sehrát roli už při vzniku života. Také by to znamenalo, že kyslíková atmosféra mohla vznikat i bez fotosyntézy. (Poznámka PH: kyslík se uvolňoval i v důsledku rozkladu vody ultrafialovým zářením, ale takhle by ho mohlo vznikat mnohem víc. To, že se živé organismy setkávaly s kyslíkem od samého začátku, tvrdí např. Nick Lane v letos i česky vydané knize Kyslík: Molekula, která stvořila svět. Viz také: Kyslík pozemský život neotrávil).

Jae Kyoo Lee et al. Condensing water vapor to droplets generates hydrogen peroxide, Proceedings of the National Academy of Sciences (2020). DOI: 10.1073/pnas.2020158117
Zdroj: Stanford University / Phys.org

Vypaluje se opravdu odedávna

Pouštní podoba Austrálie, uvádí se, má být do značné míry výsledkem činnosti člověka. Na našem …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close