Tedy možná. A mohlo k tomu samozřejmě dojít na různých místech nezávisle na sobě.
Někdy se předpokládá blízkovýchodní původ pěstování máku (opium bylo známo ve starověkém Egyptě i Mezopotámii) a jeho příchod do Řecka z Malé Asie (zmínka o makových odvarech je nejspíš už v homérských eposech). Zdroj níže naopak předpokládá, že mák setý cestoval ze západu na východ. Oproti dřívějšímu názoru na původ máku v západním Středomoří ale nová studie tvrdí, že k domestikaci máku došlo asi před 5 500 lety pod Alpami.
Podobně jako dnes byl mák odedávna nejen lék/droga/analgetikum, ale i prostě potravina, dělal se z něj i olej. Mák setý (Papaver somniferum L.) ovšem stále roste i divoce, často v podobě druhotně zplanělé, ale až dosud se tím nikdo příliš nezabýval – že by se třeba pokoušel v archeologických nálezech odlišit planý a pěstovaný mák. Ferran Antolín z Basilejské univerzity a Německého archeologického ústavu a další vědci z univerzit v Basileji a Montpellieru nyní vyvinuli metodu umožňující automaticky (z měření tvaru a velikosti semene atd.) určit, zda semeno pochází z divokého nebo pěstovaného máku. Postup byl otestován na 270 semenech 9 poddruhů máku ze sbírek z Basileje a z pařížského National Museum of Natural History, jeho spolehlivost má být asi 87 %.
Průzkum archeologického naleziště, které se mimochodem nachází v podzemních garážích opery v Curychu, ukázal, že před více než 5 000 lety zde lidé používali semena máku, která se svým typem nacházela někde mezi. Mohlo jít o křížence divoké a domestikované formy (ať už by hybridizace byla úmyslná, nebo nechtěná), nebo také o mák na půl cestě k domestikaci, kdy již vlivem selekce došlo k morfologickým změnám. Samozřejmě z toho nevyplývá, že jinde nemohl být mák domestikován nezávisle.
Autoři výzkumu navíc uvádějí, že jejich metoda by se dala zobecnit i pro další rostliny, a umožňovala by tak jednoduše rozhodovat, zda jde o plané nebo již pěstované formy.
Ana Jesus et al, A morphometric approach to track opium poppy domestication, Scientific Reports (2021). DOI: 10.1038/s41598-021-88964-4
Zdroj: University of Basel / Phys.org a další