Sciencemag.cz
Doporučujeme
Eventuální živé organismy v mořích Titanu by musely dokázat oddělit své vnitřní prostředí něčím na způsob membrány. Jaké by mohla mít složení? Na povrchu jsou ve sloučeninách běžně dostupné jen tři prvky, vodík, uhlík a dusík, čili by mělo jít o jejich kombinaci.
Vědci z NASA nyní v atmosféře Titanu potvrdili existenci vinylkyanidu (CH2=CHCN, akrylonitril), který je vhodným kandidátem právě na podobnou funkčnost. V Science Advances výzkumníci uvádějí, že při teplotách atmosféry na Titanu tvoří vinylkyanid kapičky, které prší dolů. Z koncentrace v atmosféře pak vědci odhadují, že v metanovém jezeře na Ligeia Mare na severu Titanu by mohlo být řádově 10 milionů „buněk“ vinylkyanidu na krychlový centimetr (mililitr) – to je řádově více než bakterií v pozemských pobřežních vodách.
Vinylkyanid by mohl hrát roli nejen na Titanu, ale i v astrobiologii obecně – světů, kde pro eventuální život chybí voda, ale i další molekuly obsahující kyslík, existuje celá řada. Membrány pro prostředí tohoto typu se někdy označují i jako azotozomy (obdoba tělísek z lipidových dvojvrstev – lipozomů).
Metan je nepolární, tj. molekula na vnějším rozhraní by byla otočena polární částí dovnitř. Polární částí je kus s atomem dusíku, ten by tvořil vnitřek dvojvrstvy.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
Také se uvádí, že membrána z lipidů, i kdyby na Titanu pro ně existoval zdroj kyslíku, postrádají při zdejších teplotách dostatečnou pružnost.
Vinylkyanid je pro nás jedovatý a používá se v chemickém průmyslu pro výrobu polyakrylonitrilu.
