Možná je to výzkum hodný ocenění Ig Nobel, ale předpokládám, že autoři experimentu se při něm mohli dobře pobavit. Vědecký tým (výčet lidí podílejících se na studii zabítá 4 řádky) uskutečnil 350 757 hodů mincí (házelo 48 lidí ve 46 zemích). Cílem bylo otestovat spíše kontraintuitivní předpověď fyzikálního modelu „reálného“ házení mincí, který vytvořili Diaconis, Holmes a Montgomery v roce 2007. Tento model tvrdí, že když lidé házejí obyčejnou mincí, má mince tendenci padnout častěji navrch stejnou stranou, jako byla vyhozena. Sama o sobě přitom může být mince „poctivá“ a vyhodíme-li ji stejněkrát nahoru oběma stranami…
Výsledek gigantického úsilí zní, že s úrovní spolehlivosti (confidence interval) 95 % padne mince na stejnou stranu v 50,6–50,9 % případů. Což i odpovídá původnímu odhadu, že rozdíl bude asi 1 %.
Výsledky navíc odhalily značné rozdíly mezi jednotlivými lidmi v míře tohoto zkreslení. U některých lidí ke zkreslení vůbec nedocházelo.
Naopak při náhodné volbě počáteční orientace mince byly všechny zkoumané mince „spravedlivé“, tj. nebyly zaznamenány rozdíly mezi jednotlivými mincemi používanými v různých zemích.
Příslušný fyzikální model nevržený před více než 15 lety měl podle studie získat „přesvědčivou statistickou podporu“.
František Bartoš et al, Fair coins tend to land on the same side they started: Evidence from 350,757 Flips, arXiv (2023). DOI: 10.48550/arxiv.2310.04153
Zdroj: arXiv