Lithium je jedno z prvních účinných antidepresiv, respektive v modernějším žargonu „stabilizátor nálady pro léčbu bipolární poruchy“. Jeho dnešní použití v příslušné léčbě je ovšem omezené pro množství vedlejších účinků – které moderní antidepresiva nemají. (Poznámka PH: Nicméně – existují studie zkoušející korelovat hladinu lithia v pitné vodě a podíl sebevražd v dané oblasti. Objevily se i nápady lithium do pitné vody přidávat. Atd.)
Nedávné studie ukázaly, že lithium má také neuroprotektivní účinky, včetně inhibice glykogen syntázy-kinázy 3 beta, snížení akumulace amyloidu-β a proteinu tau, zmírnění zánětu nervové tkáně a zachování integrity synapsí a axonů. Tyto poznatky vyvolaly zájem o možnost podávat lithium za účelem zachování kognitivních funkcí a zpomalení progrese Alzheimerovy choroby (AD).
Studie z roku 2025 prokázala, že endogenní lithium v mozku podporuje kognitivní odolnost během stárnutí. U myších modelů vedlo vyčerpání lithia k urychlení kognitivního úpadku a podpořilo charakteristické patologie AD, včetně akumulace amyloidu-β a fosforylovaného proteinu tau a zánětu v mozku.
Doplnění lithia, zejména v podobě orotátu (LIT-O; kyselina orotová je látka na bázi pyrimidinu), který minimalizuje vazbu amyloidu, těmto změnám zabránilo a zachovalo paměť. Tyto výsledky naznačují, že narušení homeostázy lithia může být časnou událostí v patogenezi AD a že obnovení hladin lithia v mozku by mohlo mít terapeutický nebo preventivní potenciál.
Taro Kishi z japonské Fujita Health University School of Medicine nyní provedli systematický přehled a metaanalýzu randomizovaných placebem kontrolovaných studií hodnotících suplementaci lithia u osob s mírnou kognitivní poruchou nebo AD.
Metaanalýza zahrnovala šest randomizovaných studií s 435 účastníky, přičemž délka studií se pohybovala od 10 týdnů do 24 měsíců. Byly hodnoceny různé způsoby podávání lithia (síran, uhličitan, glukonát…).
Ukázalo se ovšem, že podávání lithia výrazně nezměnilo kognitivní funkce ve srovnání s placebem, ani u Alzheimerovy poruchy, ani u mírného kognitivního defektu.
Co z toho plyne? Uhličitan lithný a další běžné soli se zřejmě příliš ionizují (apod.) a pak nejsou v mozku dostupné žádoucí způsobem. Naopak jiné formy lithia včetně orotátu by mohly lépe překonávat hematoencefalickou bariéru a vstupovat do buněk účinněji. Další studie by se tedy měly zaměřit tímto směrem.
Taro Kishi et al, Lithium for Alzheimer’s disease: Insights from a meta-analysis, Neuroscience & Biobehavioral Reviews (2026). DOI: 10.1016/j.neubiorev.2025.106458
Zdroj: Fujita Health University / MedicalXpress.com
Sciencemag.cz
