Sciencemag.cz
Doporučujeme
Že je Venuše žhavé peklo, to vypadá vzhledem k její vzdálenosti od Slunce celkem přirozeně. Problém je ale v tom, že voda v kapalném stadiu se zde mohla vyskytovat nejen před 3,5 miliardami let, ale ještě před miliardou let nebo i 700 miliony lety. Samozřejmě, vysvětlit se to dá: Slunce dodává stále více tepla a při odpařování vody dojde ke kladné zpětné vazbě (vodní pára je sama skleníkový plyn), jiné scénáře předpokládají, že hlavní roli při oteplování sehrál oxid uhličitý, který se začal uvolňovat z hornin. Možná ale za proměny Venuše mohou (i) jiné jevy.
Viz také: Venuše mohla mít kapalnou vodu mnohem déle
Nově navržený scénář počítá s tím, že změna klimatu Venuše mohla souviset s migrací Jupiteru směrem od Slunce, jak ji předpokládají některé modely vývoje Sluneční soustavy (Grand Tack, model Nice apod.). Stephen Kane, planetolog z University of California v Riverside, uvádí, že v některých modelech mohla migrace Jupiteru ovlivnit i oběžnou dráhu Venuše – a to sice hlavně její excentricitu.
Venuše má dnes excentricitu minimální, tj. obíhá po elipse prakticky totožné s kružnicí, ale v minulosti mohla být její excentricita až 44násobná. Tuto hodnotu mohl právě způsobit Jupiter a následně výstřednost oběžné dráhy snižovala přítomnost kapalné vody pomocí tzv. přílivové disipace. Samotná disipace zase mohla způsobit skleníkový efekt, ale podle všeho jej neodstartovala. Větší excentricita má také znamenat, že planeta dostává celkově více záření (oproti oběhu po kružnici), ani to však samo o sobě asi Venuši neuvařilo.
Větší excentricita ovšem přináší rovněž větší rozdíly teplot v průběhu roku. Blíže ke Slunci a s velkým odpařováním vody pak Venuše navíc schytala více ultrafialového záření, které vodu (a hlavně vodní páru v atmosféře) rozkládá na vodík a kyslík. Lehký vodík pak snáze unikne gravitaci, takže rozklad vody není úplně vratný. Ale ještě před tím, než Venuše o vodu přišla, stačila vodní pára odstartovat skleníkový efekt. A ten mohl také změnit geologické procesy a zvýšit v atmosféře množství oxidu uhličitého (předtím horniny na bázi uhličitanů a křemičitanů, dnes téměř výlučně křemičitany).
Ne že by člověk v popisovaných mechanismech úplně vyznal. Jak uvádí S. Kane, je také na místě se ptát: pokud Venuše takto ztratila vodu, kam se poděl kyslík – nejspíš bychom ho měli najít na povrchu, kde bude tedy všechno zoxidované? (V tom by se Venuše blížila Marsu?)
Možné je dokonce i to, že za snižování dřívější excentricity Venuše mohou interakce mezi Venuší a Zemí. To by mohlo znamenat současně i změny v parametrech oběžné dráhy Země, mimo Milankovičovy cykly – takže bychom mohli narazit na příslušné jinak těžko vysvětlitelné odchylky.
Shrnutí, jak ho podává Andy Tomaswick na Universe Today: migrace Jupitera nejspíš (dočasně) zvýšila excentricitu Venuše a ta pak měla nějaký vztah k růstu teploty.
A nakonec, procesy, k nimž došlo na Venuši, mohou mít analogie v různých exoplanetárních systémech, kde také může docházet k migraci velkých planet atd.
Zdroj: Universe Today/Phys.org
Poznámky: PH: Neotřesitelný důkaz pro oceány na Venuši ale zřejmě nemáme, planeta mohla být horká po celou dobu své existence.
Migrace Jupitera proběhla už v době formování Sluneční soustavy? Není pak přece jen divné, že by voda na Venuši vydržela další 3 miliardy let?
No, teorie je to hezka a zajimava, nicmene nicim nepodlozena. Mohlo to tak byt, ale nemuselo. Nase znalosti o Venusi jsou jemne receno velmu kuse, natoz o jeji historii. S jistotou nezname ani klimatickou historii nasi vlastni planety, natoz Venuse.