Tři impaktní krátery na Venuši. Obrázek: NASA - Jet Propulsion Laboratory. Volné dílo.

Venuše mohla mít kapalnou vodu mnohem déle

Ke zlomu klimatu na Venuši mohlo dojít až před 700 miliony let, tvrdí nová teorie.

Venuši neřadíme do „obyvatelné oblasti“, jinak řečeno, pokud bychom našli exoplanetu s obdobnými parametry (podobná hvězda, podobná vzdálenost od ní…), potom bychom ji nepokládali za nadějného kandidáta pro život pozemského typu a nepředpokládali bychom zde existenci kapalné vody.
Dnes je Venuše opravdu vroucím bezvodým peklem bičovaných dešti silných kyselin (hlavně sírové), panují zde obří tlaky. Při teplotách kolem 470 ºC voda ani za těchto obřích tlaků nemůže existovat v kapalném skupenství. Jakási minimální možnost života zbývá snad jen někde vysoko v atmosféře.
Mnohdy se však předpokládá, že kdysi Venuše mohla být podobnější Zemi – když Slunce dodávalo méně tepla, mohla na povrchu existovat kapalná voda (když nic jiného, tu sem za Velkého bombardování před 4 miliardami let donesly komety). Jak ale teplota rostla, voda unikala do atmosféry, kde působila jako silný skleníkový plyn, došlo ke kladné zpětné vazbě, nakonec se voda rozložila účinkem záření na prvky, vodík unikl do vesmíru…
Otázkou samozřejmě zůstává, zda to tak vůbec bylo. Přímé důkazy pro venušské oceány nemáme, i když je pravdou, že na Venuši je dnes oproti Zemi více deuteria než běžného lehkého vodíku. Z toho jakoby vyplývá, že lehký vodík přednostně unikl, můžeme i zkusit spočítat, o kolik vodíku/vody takto planeta přišla.
I zastánci scénáře vodní Venuše ovšem až dosud předpokládali, že Venuše mohla mít oceány před 4 miliardami let, kdy končilo velké bombardování. Studie, kterou nyní prezentoval Michael Way z The Goddard Institute for Space Science, ale klimatické dějiny Venuše vidí zcela jinak. Navrhuje, že na Venuši byla kapalná voda ještě před 700 miliony lety. Podnebí se pak změnilo v důsledku uvolňování oxidu uhličitého, dosud vázaného do křemičitanových apod. hornin na povrchu. V atmosféře předtím byly pouze stopy oxidu uhličitého, převažoval dusík se stopami CO2 a metanu. Oteplování tedy neodstartovala vodní pára, ale oxid uhličitý. (Poznámka PH: Proč se povrch změnil zrovna tehdy? Zde vědci uvádějí, že to přesně nevědí. Mohla se třeba zvýšit vulkanická aktivita, což vedlo k roztavení hornin vázajících CO2. Tuhnoucí magma pak způsobilo bariéru, která bránila zpětnému vstřebávání CO2. Konec konců, i klima na Zemi se v důsledku vulkanismu v minulosti měnilo dost na to, aby to odstartovalo masová vymírání, i když na Venuši by vše muselo proběhnout v ještě mnohem větším měřítku).
Autoři nové hypotézy prezentovali různé scénáře založené na současném povrchu Venuše. V jednom počítali s oceánem hlubokým kolem 310 metrů, mělkými plochami v prohlubních kolem 10 metrů a vodou v půdě. Další scénář počítal i s povrchem zcela pokrytým vodou atd. Pak vědci modelovali, co se dělo poslední 4 miliardy let, zatímco Slunce dodávalo stále více tepla. Více scénářů vedlo k závěru, že Venuše mohla udržovat po 2–3 miliardy let stabilní teploty mezi 20 a 50 ºC.

Zdroj: The Europlanet Society/Phys.org a další
Poznámky PH: Tento pohled asi nebude mainstreamový. I pokud Venuše měla kapalné oceány, předpokládala by se spíše jejich existence po mnohem kratší dobu a také vyšší teplota na povrchu, třeba 70 ºC. Tomu se život na Zemi dokáže přizpůsobit, dokonce možná v podobném hodně teplém prostředí u horkých podmořských vývěrů i vznikl. Přece jen, proteiny ale denaturují atd. Zrovna existence života na Venuši zůstane možná vždy jen hypotézou, protože po nějakých bakteriích by dnes skutečně nezbyla ani stopa.

Credit: (c) NASA/JPL-Caltech/DSS

Větry z černých děr brání vzniku hvězd

Alespoň v trpasličích galaxiích podle všeho platí, že černé díry podstatně ovlivňují galaxii jako celek. …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close