Sciencemag.cz
Doporučujeme
Isoleucin je esenciální aminokyselinou, která se nachází řadě potravin rostlinného i živočišného původu (ořechy, vajíčka, sójový protein, drůbeží maso, ryby, mořské plody…). Je běžnou součástí proteinů a produktů, které často nepokládáme z hlediska konzumace za nijak problematické. Dudley Lamming, specialista na metabolismus z Wisconsinské univerzity, nicméně uvádí, že právě množství isoleucinu může hrát větší roli než celkový objem snědených kalorií. D. Lamming je hlavním autorem nové studie na myších, která ukázala, že omezení isoleucinu může prodloužit myším život, učinit je štíhlejšími a odolnějšími ve stáří a snížit výskyt rakoviny a problémů s prostatou, a to ačkoliv tyto myši konzumovaly celkově více kalorií.
Už v dřívějším výzkumu data z průzkumu zdravotního stavu obyvatel Wisconsinu provedeného UW-Madison ukázala, že lidé s vyšším naměřeným indexem tělesné hmotnosti MBI mají tendenci konzumovat více isoleucinu.
V nové studii výzkumníci podávali geneticky různorodým myším buď vyváženou kontrolní stravu, nebo verzi vyvážené stravy s nízkým obsahem skupiny asi 20 aminokyselin, nebo stravu sestavenou tak, aby z ní byly vyřazeny dvě třetiny isoleucinu. Myši začaly studii ve věku asi šesti měsíců (což cca odpovídá třicetiletému člověku) a mohly jíst, kolik chtěly.
Myši konzumující méně isoleucinu byly štíhlejší; to sice skupina na nízkoproteinové dietě rovněž, ale tato zvířata pak váhu zase nabrala. Myši na nízkoisoleucinové dietě žily déle – samci v průměru o 33 % a samice o 7 %. A na základě 26 ukazatelů zdravotního stavu byly také v mnohem lepší kondici (viz faktory uváděné výše).
Studie má dále ukazovat, že změna stravy může zdravotní stav ovlivnit v každém věku; dřívější studie na myších většinou aplikovaly zkoumanou dietu po celý život.
Není to tak, že by se různé skupiny myší různě pohybovaly. Dále pak má být zajímavé, že ty s nedostatkem isoleucinu se naopak přejídaly a oproti dalším skupinám snědly více kalorií. Dále pak si tyto myši udržovaly stabilnější hladinu glukózy v krvi.
Co se týče dalších biochemických podrobností, navrhuje se možné spojení s genem mTOR, který se zdá mít vliv na proces stárnutí u myší a dalších zvířat, a také s hormonem, který řídí reakci těla na chlad a byl považován za potenciálního kandidáta na lék proti cukrovce u člověka. Mechanismus, který stojí za výrazným přínosem nízkého příjmu izoleucinu, však není dobře znám. Něco naznačit by mohlo třeba i to, že omezení isoleucinu má větší dopad na samce než na samice.
Samozřejmě dále platí, že isoleucin je pro člověka esenciální; není také reálné, aby lidé podobně jako myši v pokusu přešli na nějaké speciální krmivo se sníženým obsahem této aminokyseliny. Ale možná by se mohl objevit lék, který by příslušné účinky isoleucinu nějak blokoval…
Cara L. Green et al, Dietary restriction of isoleucine increases healthspan and lifespan of genetically heterogeneous mice, Cell Metabolism (2023). DOI: 10.1016/j.cmet.2023.10.005
Zdroj: University of Wisconsin-Madison / MedicalXpress.com
Poznámka PH: Tady bych ale úplně rovnítko mezi myš a člověka nedával, oba druhy mají za sebou odlišnou evoluci a tedy i základní „metabolické nastavení“. I když nějaká data se v této souvislosti týkají i lidí…
