Sciencemag.cz
Doporučujeme
Čínský spisovatel Liou Cch‘-sin je u nás známý díky trilogii Problém tří těles. Již předtím ale napsal knihu Kulový blesk, což je opět sci-fi, jak má být – tedy zajímavá rozhodně i z hlediska vědeckých spekulací. Dokonce bych doporučoval knihu číst spíše jako („hypotetickou“) populárně naučnou literaturu než beletrii, protože tato rovina mi přijde zdařilejší.
O problému tří těles:
Viz také: Kde tedy všichni jsou? Čínská odpověď na Fermiho paradox
Kniha má v českém vydání vročení 2019 a navíc jde o sci-fi, nicméně vzhledem k bídě letošního knižního trhu snad stojí za to na ni upozornit i zpětně. Přiznám se, že už v případě Problému tří těles mě mnohem více zajímaly teoretické konstrukce než příběhy postav. Druhým dílem trilogie (Temný les) jsem již jen dopřeskakoval, protože jsem nezvládl učíst část, kde jednomu z hrdinů shánějí ideální milenku. A do třetího dílu jsem se už nepustil.
Taktéž u Kulového blesku je samotný příběh zčásti naivní, zčásti snad až padlý na hlavu, dialogy šroubované. Knihu určitě mohou studovat zájemci o geopolitiku (jak se liší atmosféra od Problému tří těles, kdy režim povoluje, kdy přituhuje apod.; uvádí se, že Kulový blesk nebyl původně psán s cílem oslovit nečínské publikum). Mě v této souvislosti např. pobavil popis války Číny s nepřítelem, kdy vůbec není jasné, kdo tím nepřítelem je; pouze na jednom místě se objeví zmínka, že protivníkova letadlová loď se jmenuje Harry Truman. (Podle okolností se to dá snadno přepsat; jako prý se v čínské literatuře přepisovali američtí agenti z knih 50. let posléze na sovětské atd.)
Na druhé straně, kdyby šlo (jen) o agitku či pionýrsko-budovatelský příběh, pak by se v textu nemohly objevovat pasáže následujícího typu.
„Ona je voják. Co vy?“
„Mně je to šumafuk. Já zkoumám věci, které jsou na škále buď menší než centimetr na minus třicátou, nebo větší než deset miliard světelných let. Země ani lidstvo nestojí ani za zmínku.“
„Život nestojí za zmínku?“
„Z hlediska fyziky není forma pohybu hmoty známá jako život o nic významnější než jiné formy pohybu hmoty. Ze života nevypozorujete žádná nová fyzikální pravidla, proto pro mě nepředstavuje smrt člověka nebo roztátí kostky ledu z podstaty žádný rozdíl. Doktore Čchene, někdy moc přemýšlíte. Měl byste se naučit nahlížet na život z hlediska ultimátních pravidel vesmíru, žilo by se vám o mnoho lépe.“
Postava, která toto pronáší, je víceméně kladná. Rozhodně mi to je osobně sympaticky misantropní a neantropocentrické. Vypravěč knihy se svou posedlostí kulovým bleskem je také příjemně asociální až autistický. A hrdinka je minimálně navenek také pěkně studený čumák (ne, nedojde na románek). To by v budovatelské literatuře neprošlo.
Podobně jako v citátu výše mě na knize nakonec nejvíc zaujala samotná fyzika, tedy kulový blesk. Autor tvrdí, že fyzikální poznatky zde by měly odpovídat roku vydání (2004). Posoudit nedovedu, ono kdo ví, zda tehdy nebo i dnes je něco spolehlivějšího o kulovém blesku vůbec známo.
Hned na úvod kulový blesk vypravěči vybije rodinu a pak se objeví náznak duchařiny. A nakonec se vše promíchá přes kvantovou fyziku (to asi také napadlo už leckoho, že když je ta známá kočka napůl živá a napůl mrtvá, zda by se to nemohlo nějak týkat i duchů – samozřejmě dodávám, že je to právě námět na povídku, ne na výzkumný program). Protože kulový blesk je tak strašně kvantový, pak i lidmi takto usmrcenými to může být ošemetné… Klíčovou roli budou hrát makroelektrony – obdoba elektronu o velikosti míče, jejíž určitou formou (excitovanou; proto jde podle logiky výkladu o makroelektron a ne třeba o makroproton) je právě kulový blesk…
Obrazy makroelektronů byly zamíchané do rušivých obrazů vzdušných proudů, ale díky jejich zřetelnému kulovitému tvaru je software pro rozpoznávání struktur mohl ze vší té změti snadno vyextrahovat. Tímto způsobem jsme detekovali polohu velkého množství makroelektronů a jejich sběr byl posléze úplně jednoduchý, protože neexcitované makroelektrony nepředstavovaly žádné nebezpečí. Už jsme k tomu nepotřebovali ani sondu, ale velkou síť složenou ze supravodivých drátů, a tak se nám někdy podařilo nasbírat víc makroelektronů najednou. Bylo to jako takové vzdušné rybaření.
Sbírat kulové blesky a proměňovat je ve sběratelské předměty se nyní stalo hračkou.
Takže mé doporučení: číst, příliš si nevšímat postav a jejich osudů ani ideologií, kdyžtak přeskakovat a bavit se fyzikálními apod. konstrukcemi. Byť s reálnou fyzikou asi nebudou mít společného mnoho… (Liou Cch‘-sin zase není Greg Egan).
Liou Cch‘-sin: Kulový blesk, Host 2019
S hodnocením trilogie naprosto souhlasím 🙂 Jedničku jsem jakžtakž dal, dvojka byla první tři čtvrtiny utrpení a do trojky jsem se také již nepustil. Odradilo mě to natolik že ačkoli mám i Kulový blesk, mám dost jiných knih, co mají prioritu k přečtení.
Třetí díl Vzpomínka na zemi jste nechali ležet? Dle mého je to chyba. Víte jak se dá zničit vesmír? To je popsáno ve třetím dílu. Na tomto literárním počinu mě baví, že to nedopadne dobře.
take nevylucuji, ze jeste na treti dil dojde, uvidime. nakonec se mi z Probelmu asi nejvic libil ten „kyberpunkovy“ (nebo jak to nazvat) kousek, kde cinskemu cisari stavi pocitac z lidi (vyslo to i v cestine i jako samostatna povidka). Plus to, co se odehravalo ve hre.