Sciencemag.cz
Doporučujeme
Titulek mírně přehání, nicméně určitý typ koloidních krystalů má fungovat tak, že podstatně menší záporně nabité ionty celkem volně protékají mezi pevně uspořádanými kladně nabitými částmi. Přitom ale současně fungují jako lepidlo, bez jejich přítomnosti by krystal vůbec nedržel pohromadě. Vědci Northwestern University ve studii publikované v Science uvádějí, že tato struktura by mohla být základem pro materiály nové generace. Využití by takové materiály mohly najít v optice, elektronice nebo jako chemické katalyzátory.
Kousky DNA jsou řádově menší než základ struktury, jejich chování má připomínat to, jak fungují elektrony v kovech. Autoři studie proto používají výraz „metallicity“. Konkrétně mají kousky DNA použité ve studii 4-8 bází a velikost kolem 1,5 nanometru, částice tvořící krystalovou mřížku (zlato) pak kolem 10 nanometrů. Výzkum byl původně inspirován tím, že kousky DNA měly v nanoměřítku jiné částice dostávat na definovaná místa.
„Particle analogs of electrons in colloidal crystals“ Science (2019). https://science.sciencemag.org/content/364/6446/1174
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Koloidní krystal zní poněkud jako oxymoron. Nemělo by se tomu říkat spíše kapalina (iontová kapalina)? Na druhé straně navenek to vypadá jako pevná látka, na rozdíl od amorfních látek je přítomna i pravidelná struktura.
Jde opravdu jen o kousky DNA (proč by vůbec měly být záporně nabité atd.), nebo o nějaký derivát? To tisková zpráva Northwestern University ani abstrakt dostupný na Science neuvádí, nebo alespoň ne srozumitelně (subjektivní).
