Sciencemag.cz
Doporučujeme
Na University of Cambridge připravili nejmenší pixely určené pro běžné použití; jsou asi milionkrát menší ve srovnání s rozlišením na dnešních mobilech. Uvažuje se o tom, že tyto pixely by mohly být součástí ohebných displejů pokrývajících stěny budov.
Pixely by měly být kompatibilní se současnými technikami velkoplošného tisku z role na roli. Díky použití plastových fólií jako základního materiálu by výsledný produkt měl být přiměřeně levný. Ve středu pixelu se nachází částice zlata o rozměrech v miliardtinách metru – čili jde o skutečnou nanotechnologii. Zlato je pokryto polyanilinem, barvu pixelu lze měnit elektrickým přepínáním (jemuž odpovídají vratné chemické změny). Pod tím vším je pak plocha odrazivá (ultratenký kovový povlak na plastu), na kterou je zlato obalené v plastu natištěno.
Barva pixelu je viditelná i v jasném slunečním světle, jednou nastavená barva je již pasivní, tj. dodávka energie je potřeba jen při změně (poznámka: tj. jde vlastně o elektronický inkoust?), a i to jen velmi malá. Polyanilin je samozřejmě elektricky vodivý.
„Scalable electrochromic nanopixels using plasmonics“ Science Advances (2019). DOI: 10.1126/sciadv.aaw2205 , https://advances.sciencemag.org/content/5/5/eaaw2205
Zdroj: ScienceDaily,com
Poznámky PH: Proč by ale zrovna takové rozlišení/hustota bodů byla potřeba na obřích stěnách budov? (Např. pro zesvětlení barvy v reakci na růst teploty snad žádné obří rozlišení není potřeba?) Mnohem zajímavější se zdají být jiné aplikace, třeba rychle proměnlivé maskování ve stylu chobotnic, které by umožňovalo skrývat lidi i objekty i proti proměnlivému pozadí. Technologie má umožňovat mj. i rychlou obnovovací frekvenci.
Pokud jsem pochopil, aktivní zlatá nanočástice nemění přímo barvu, ale mění se vlastnosti rozptylu dopadajícího světla. Pokud se chemicky mění polyanilin a ten lze i přímo elektricky ovládat, k čemu je vůbec potřeba zlato? Zřejmě funguje při redoxních reakcích na polymeru jako partner pro výměnu elektronů…
