Sciencemag.cz
Doporučujeme
Mezihvězdná kometa Borisov nemusela představovat zdaleka unikátní událost, jakkoliv jsme ji tak vnímali. V nové studii astronomové Amir Siraj a Avi Loeb z Center for Astrophysics Harvard & Smithsonian předkládají výpočty, které mají ukazovat, že Oortově oblaku převažují objekty mezihvězdného původu nad těmi vzniklými ve Sluneční soustavě. Jak ovšem připouštějí i sami autoři studie, závěr je založen na datech a vztazích obsahujících velké množství nejistoty.
Samozřejmě se přímo nabízí logická otázka: Pokud je mezihvězdných návštěvníků tolik, proč na ně narážíme tak výjimečně? Prostě zatím nemáme technologii, která by nám je umožnila vidět, odpovídá na to A. Siraj. Oortův oblak se rozprostírá v oblasti vzdálené asi 200 miliard až 100 bilionů kilometrů od našeho Slunce – a na rozdíl od hvězd objekty v Oortově oblaku nevydávají vlastní světlo. Tyto dva faktory způsobují, že je krajně obtížné je pozorovat.
Zajímavé ovšem je, že z dat má vyplývat, že při takovém počtu objektů mezihvězdného původu by se jich celá řada měla nacházet i ve vnitřní Sluneční soustavě, řekněme mezi Sluncem a Saturnem. Může to platit např. pro celou řadu asteroidů.
Uvedené výsledky mohou být potvrzeny nebo vyvráceny teprve pomocí pozorovacích technologií nové generace, což však nemusí znamenat nijak vzdálenou budoucnost. Dalekohled Vera C. Rubin Observatory má být zprovozněn už v příštím roce. Dále existuje projekt Transneptunian Automated Occultation Survey (TAOS II) speciálně určený k detekci komet ve vzdálených oblastech Sluneční soustavy, který by mohl být spuštěn již letos.
Množství mezihvězdných objektů v Oortově oblaku má podle studie naznačovat, že po vzniku planetárních soustav zůstane mnohem více úlomků/trosek, než se dosud předpokládalo. (Poznámka PH: Zřejmě míněno, že jde o trosky, které zůstaly po vzniku jiných planetárních soustav.) „Naše zjištění ukazují, že mezihvězdné objekty mohou představovat zajímavé omezení pro procesy vzniku planetárních soustav, protože jejich předpokládaná hojnost vyžaduje vyvržení značné hmoty materiálu v podobě planetesimál,“ uvádí A. Siraj. (Poznámka PH: tj. pouze některé teorie vzniku planetárních soustav by byly v souladu s tím, že při procesu dochází k vyvržení většího množství hmoty. Planetesimály jsou kamenná nebo ledová tělesa s rozměry v jednotkám km.)
A Siraj et al, Interstellar objects outnumber Solar system objects in the Oort cloud, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters (2021). DOI: 10.1093/mnrasl/slab084
Zdroj: Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics / Phys.org
Poznámka: Spoluautor výše uvedené studie Avi Loeb vyvolal velký mediální zájem, když přišel s teorií, že jiné mezihvězdné těleso, ʻOumuamua, má být umělého původu, nejspíš solární plachta. Loeb též nedávno zakládal Galileo Project zaměřený právě na hledání mimozemských civilizací.
Citace : Oortův oblak se rozprostírá 200 mld až 100bil. km – tj 0,02 až 10 světelných let.
To by v něm bylo i několik nejbližších hvězd. Jak to s tím je?
MK