Sciencemag.cz
Doporučujeme
Ale opičí tržní ekonomiku zase nepřeceňovat…
Keith Chen, ekonom z Yale University, prolomil další z (domnělých) hranic mezi člověkem a ostatními tvory. Naučil opice používat peníze, hrát hazardní hry, reagovat na změny cen a leccos dalšího.
I mimo lidský svět existují zárodky směny, ať už mají podobu recipročního altruismu (dělení o potravu) nebo výměny potravy za sex, což bylo zaznamenáno u šimpanzů. Že by ale živočichové používali peníze, to se přece jen zdá být čímsi nevídaným.
K experimentu byla použita malpa kapucínská, na rozdíl od šimpanze člověku příbuzná jen velmi vzdáleně – jde o opici Nového světa, navíc s celkem malým mozkem. Roli peněz hrály stříbrné plíšky. Experimentátorům se nejprve podařilo vštípit opicím skutečnost, že mince mají nějakou hodnotu. Opice normálně přijatou minci očichá a když zjistí, že není k jídlu, prostě ji zahodí (pochopitelné chování). Chen ale nakonec opice naučil, že když mu podají minci zpátky, dostanou za ni pamlsek. Opice tak pochopily, že mince je k něčemu dobrá.
Výzkumníci pak zavedli na stranu nabídky konkurenci, když opice mohly měnit minci za různé věci. Každé chutnalo něco jiného a každá tedy měla, podobně jako u člověka, různé spotřebitelské preference. V dalším kroku došlo k pohybu cen. Opice si navykly, že za x mincí dostanou nějakou věc (samozřejmě, aby to mohlo fungovat, měly peněz omezené množství, dostávaly na den určitý počet stříbrných plíšků), najednou bylo ale třeba zaplatit víc. Opět došlo ke zcela lidskému, racionálnímu chování – po zdražení poptávka poklesla a opice dávaly přednost pamlskům, které jim sice třeba tak nechutnaly, ale mohly jich získat více.
Poté se přešlo na hazardní hry. Opice mohly v závislosti na výsledku hodu mincí dostat buď jeden, nebo dva hrozny vína. V prvním případě opice viděla před sebou jeden hrozen a podle výsledku hodu dostala jeden navíc, ve druhém viděla dva hrozny, ale mohla o jeden přijít. Matematicky je to samozřejmě ekvivalentní, ale opice raději hrály první hru – opět podobně jako řada lidí se snažily především vyhnout ztrátě (ve druhém případě už chápaly hrozny jako „své“).
Nakonec Chen zaznamenal, že opice začaly používat mince nejen k nákupu potravy, ale i mezi sebou. Jeden samec dal samici minci výměnou za sex a ta si za ni po proběhlém aktu šla normálně nakoupit…
Bohužel opičí tržní ekonomiku se nakonec vybudovat nepodařilo, protože úředníci zakázali Chenovi další pokusy s tím, aby opice penězi nekazil (!).
Zdroj: Steven D. Levitt, Stephen J. Dubner: Superfreakonomics – skrytá ekonomie všeho, Dokořán 2009
Šimpanzí obchod nepřeceňovat
Jak se ale zdá, schopnost obchodu (okamžitá výměna mezi navzájem nepříbuznými jedinci, nikoliv drbání na zádech za budoucí oplátku) je specificky lidská vlastnost. Pokusy naučit obchodovat šimpanze narážely na řadu těžkostí.
Sarah Brosnanová při svých výzkumech zjistila, že největší komplikací je pro šimpanze kupodivu prostý barter. Pokud šimpanz X preferoval pomeranče a šimpanz Y banány, stejně je mezi sebou neměnili. K výměnám byli ochotní jen s lidmi, a to ještě nejradši měnili žetony – tedy to, co pro ně samo o sobě žádnou hodnotu nemělo. Když už jednou měli k dispozici jídlo, prostě ho obvykle snědli.
Šimpanzi se někdy o jídlo dělí, jde však o formu „daru“. Samci dávají část masa z kořisti samicím (a opravdu samice pak preferují pářit se samci, kteří je krmili) nebo kolegům, které chtějí získat do svých aliancí. Výměny jídla ale neprobíhají. U šimpanzů se všichni živí víceméně stejně, nejsou tu například specialisté na termity a na ovoce, i když by nejspíš dohromady dokázali vyprodukovat více potravy.
V případě člověka specializace na získávání různých druhů potravy/různé činnosti existuje určitě dost dlouho. Významnou roli zde mohl sehrát oheň. Uvařené jídlo není třeba dlouho přežvykovat ani trávit. Vyplatí se, aby někdo (pro všechny) jídlo vařil a ostatní ho opatřovali, na což mají delší dobu. U všech studovaných lidských společností se také vyskytuje specializace na získávání různých typů potravy podle pohlaví – i když pak se o jídlo dělí vesměs rodina, nejde tedy přímo o obchod.
Na konkrétní historické okolnosti, v nichž vznikla specializace a barterový obchod, se názory různí. Provozovali ho třeba neandrtálci (oheň znali)? Všechny studované lidské společnosti ovšem znají obchodní výměnu s okolními skupinami (tam, kde je to fyzicky možné). Možná se ale jedná skutečně až o znak „moderního lidského chování“, který může být mladší než 100 000 let…
Ridley právě z této situace odvozuje zvláštnost lidského kultury a základ prosperity Homo sapiens.
Zdroj: Matt Ridley: Racionální optimista, Argon a Dokořán 2013
úryvek z knihy Zvrhlá věda
Zvrhlá věda je sbírkou kuriozit, zajímavostí, hypotéz, sporů i dedukcí – a hlavně dobrá zábava, za kterou by se nemusel stydět ani Ig Nobel.
Autor: Pavel Houser
Nakladatel: Nová vlna
Jazyk: čeština
Počet stran: 370
129 Kč
