Sciencemag.cz
Doporučujeme
V přepočtu na kilometr je u opilého chodce osmkrát pravděpodobnější, že bude zabit, než je tomu u podnapilého řidiče.
Představte si, že si zajedete na večírek k příteli, který bydlí jen necelé dva kilometry daleko. Skvěle jste se bavil, snad díky čtyřem skleničkám vypitého vína. Party ale končí, dopíjíte poslední sklenici a šátráte po klíčkách od auta. Najednou vás ale napadne, že to je špatný nápad: nejste ve stavu jet domů autem.
V posledních desetiletích jsme ze všech stran důrazně poučováni o rizicích řízení pod vlivem alkoholu. Podnapilý řidič způsobí dopravní nehodu s třináctkrát vyšší pravděpodobností než střízlivý. I přesto spousta lidí stále řídí v podnapilosti. Na více než 30 procentech smrtelných nehod ve Spojených státech se podílí nejméně jeden podnapilý řidič. V pozdních večerních hodinách, kdy je spotřeba alkoholu nejvyšší, se tento poměr zvyšuje na téměř 60 procent. Celkově američtí řidiči jezdí opilí jeden z každých 225 kilometrů, což je celkem 34 miliard km každý rok.
Proč ale tolik lidí sedá za volant poté, co se napije? Je zde statistika, z níž zřejmě rychle vystřízlivíme – je to možná proto, že podnapilí řidiči jsou chyceni jen zřídka. Jedno zadržení připadá na každých 43 000 kilometrů pod vlivem alkoholu. Takže když budete chlemtat celou cestu pivo, můžete jet přes celé Státy a zpátky a pak ještě třikrát tam a zpět, než vás s touto pravděpodobností chytí. Opilost za volantem by šlo, podobně jako většinu špatného chování, zřejmě zcela vymýtit, pokud by byly zavedeny dostatečně důrazné motivační prostředky – například silniční zátarasy, kde by byli opilí řidiči na místě popravováni – naše společnost však zřejmě nemá k něčemu takovému chuť.
Vraťme se ale na večírek u přítele, z něhož se chystáte odejít a právě jste učinil zřejmě své nejsnadnější rozhodnutí: místo toho, abyste odjel, jdete domů pěšky. Jsou to koneckonců jen necelé dva kilometry. Najdete tedy přítele, poděkujete mu za skvělou oslavu a řeknete mu, co zamýšlíte. Načež se vám dostane srdečné pochvaly za správný úsudek.
Ale pozor – zasloužíte si ji? Všichni víme, že jezdit v opilosti je strašlivě riskantní, co ale chodit v opilosti pěšky?
Podívejme se teď na pár čísel. Každoročně zemře v USA následkem dopravních nehod více než 1 000 opilých chodců. Sestoupí třeba ve městě z chodníku do jízdní dráhy; lehnou si doprostřed venkovské silnice, aby si odpočinuli; podnikají šílené přeběhy rušných dálnic. Ve srovnání se zhruba 13 000 zabitými ročně při dopravních nehodách pod vlivem alkoholu to vypadá, že počet usmrcených opilých chodců je relativně malý. Když se však rozhodujeme, zda jít pěšky, nebo jet autem, není pro nás důležitý uvedený celkový počet zabitých. Klíčová otázka je následující: je v přepočtu na uraženou vzdálenost bezpečnější, když v opilosti pojedeme, nebo když půjdeme pěšky?
Průměrný Američan nachodí mimo domov a práci kolem 0,8 km denně. Američanů od šestnácti let výše je zhruba 237 milionů; dohromady to znamená, že občané USA ve věku, od nějž mohou řídit, nachodí asi 69 kilometrů ročně. Budeme-li předpokládat, že jeden z každých 225 ušlých kilometrů v USA je absolvován v podnapilém stavu, což je stejný poměr jako při řízení v opilosti, pak pěšky ujdou Američané v podnapilém stavu 494 milionů km každý rok.
Když si to spočítáme, zjistíme, že v přepočtu na kilometr je u opilého chodce osmkrát pravděpodobnější, že bude zabit, než je tomu u podnapilého řidiče.
Je zde jedna důležitá výhrada: opilý chodec pravděpodobně nezabije a nezraní nikoho jiného než sebe. To se ovšem nedá říci o opilém řidiči. U smrtelných nehod v podnapilosti tvoří 36 procent obětí buď cestující, chodci nebo jiní řidiči. Avšak i když započítáme úmrtí nevinných, vede chůze v opilosti stále k pětinásobně vyššímu počtu úmrtí na kilometr než řízení pod vlivem alkoholu.
Tento text je úryvkem z knihy:
Steven D. Levitt, Stephen J. Dubner
SUPERFREAKONOMICS: Skrytá ekonomie všeho. O globálním ochlazování, vlasteneckých prostitutkách a o tom, proč by si sebevražední atentátníci měli kupovat životní pojistku.
Dokořán 2010
