Sciencemag.cz
Doporučujeme
Sodíku do sebe cpeme moc, a mj. si tak zvyšujeme tlak. Logicky se proto objevuje snaha solit namísto chloridu sodného jeho směsí s chloridem draselným – draslík by měl naopak působit prospěšně, „proti sodíku“ a krevní tlak snižovat. Potíž je ale v tom, že draslíková sůl ne každému chutná, mnoha lidem směs připadá spíše hořká než slaná.
Na Washington State University provedli degustační zkoušky s cílem zjistit, kolik chloridu sodného lze nahradit, než lidé reportují nějaký negativní dopad na chuť. Chlorid draselný moc dobře nevyšel, lidem nevadilo 96 % NaCl a po 2 % KCl a 2 % CaCl2. To moc smysl nemá (i když KCl můžeme pokládat nejen za balast, ale za látku prospěšnou). Lépe v senzorické analýze vyšla směs zcela bez draslíku, tedy chlorid sodný s chloridem vápenatým. V poměru 78/22 konzumenti nezaznamenávali rozdíl, čili ušetřit lze bez újmy na chuti až pětinu příjmu sodíku.
Sasha M. Barnett et al, Identification of a Salt Blend: Application of the Electronic Tongue, Consumer Evaluation, and Mixture Design Methodology, Journal of Food Science (2019). DOI: 10.1111/1750-3841.14440
Zdroj: Phys.org
Poznámky PH:
Cca prospěšně působící draslík samozřejmě nemusíme konzumovat v solné náhražce, je v dostatečné míře i v řadě běžných potravin.
Většinu soli do sebe ovšem dostaneme ne tak, že bychom si jídla solili sami, ale v různých uzeninách, sýrech, omáčkách, pečivu, zpracované zelenině, produktech z ryb… Co si nasypeme na rajče, už takovou roli nehraje. Čili náhražka soli by asi měla větší smysl, kdyby se používala v průmyslových potravinářských výrobách. Není asi třeba být solí posedlý (slaná zelenina a ryby jsou stále celkem zdravé, špekbuřt i s menším obsahem soli holt asi už méně), i když je zrovna fakt, že vysoký tlak má každý druhý.
Na Fyziologickém ústav AV nedávno při pokusech na myších zjistili, že účinek soli na růst tlaku lze kompenzovat příjmem dusičnanů. Těch obsahuje dost např. šťáva z červené řepy nebo špenát a rukola.
Viz také: Dusičnany kompenzují příjem sodíku
