Sciencemag.cz
Doporučujeme
Může ledárna vyhořet? Pekelná vedra vysloveně lákají k tomu, aby si člověk něco přečetl o ledu. V době předledničkové se led samozřejmě nedal jen tak vytáhnout ze spotřebiče, o to zajímavější však byl s ním spojený byznys a používané technologie.
Ledárny v podobě místního názvu ještě dnes potkáváme docela často, ačkoliv samozřejmě již k původnímu účelu neslouží. Zajímavé informace o historii ledařství přináší kniha Václav Cílek, Martin Majer, Lukáš Falteisek a kolektiv: Podzemní památky středních Čech (Dokořán 2019), a to jakkoliv jde samozřejmě o téma z hlediska knihy jako celku okrajové. Příslušnou část („Příběh ledového sklepa“) napsali V. Cílek a Z. Sůvová. Většina dalších publikací se při popisu obchodu s ledem naproti tomu soustředí na to, jak se začaly ledovce tahat přes moře a jaké milionáře vygeneroval tento trh v USA. Přitom třeba doprava ledu po moři z Norska do Anglie se uskutečnila již počátkem 19. století.
Vozit potraviny zmrzlé v ledu, a to někdy i na velké vzdálenosti, bylo ovšem zvykem už od středověku. Typicky u takového lososa vysloveně hrozí salmonelóza (losos=salmon). Jakkoliv se ryby samozřejmě konzervovaly především v soli či uzením, u vyslovených pochoutek se tomuto způsobu úpravy snažili dodavatelé i konzumenti vyhnout. Takto již ve středověku se k nám z jižní a západní Evropy importovaly v ledu naložené ústřice – je možné, že kvůli tomu bylo třeba led doplňovat, v Alpách či na Šumavě. Archeologové objevili nálezy ústřic v Praze, Brně, v Komorním Hrádku, ve Veselí nad Moravou nebo v plaském klášteře, čili zase nešlo o nic ojedinělého.
Další rozvoj ledařství nastal u nás až v 16.–17. století, kdy se ve větší míře budovaly ledové sklepy. (O nich ovšem máme zmínky už ze starověké Mezopotámie a Číny, samotná technologie je velmi stará.)
Na místo určení byl led přepravován zejména voraři, nejznámější jsou voraři samozřejmě na Vltavě, ale podobně to fungovalo i na jiných splavných řekách. Na to, aby Česko kdy bylo ledovou velmocí, bychom potřebovali větší ledovce nebo zamrzající fjordy, s Norskem nebo Švýcarskem jsme se srovnávat nemohli. Led se často vyráběl i přímo na místě ledáren; jakmile se vytvořila trochu stabilnější vrstva ledu na hladině, bylo možné kus odříznout a pak z okolní hladiny polévat vodou. Tak led rostl mnohem rychleji, protože nebyl v kontaktu s relativně teplejší proudící vodou, ale pouze s chladným vzduchem a vodou již ochlazenou skrze něj. Z velkých skladů ledáren se led rozvážel dle potřeb hostinským a řezníkům, brzy také cukrářům. Samostatné menší ledárny si zřizovaly dále pivovary.
Mimochodem, zatímco u nás se led typicky skladoval ve sklepích, v USA často i v nadzemních stavbách. Izolace se zajišťovala pomocí sena či pilin. V důsledku toho se běžně stávalo, že ledárny – vyhořely.
