Sciencemag.cz
Doporučujeme
Blanets. Po měsících kroužících kolem jiných měsíců (moonmoons) a velkých měsících velkých planet, z nichž se staly planety (ploonets) jako speciální kategorii astronomických objektů prý má smysl definovat i black hole planets – blanety (české ekvivalenty se asi vytvářet nevyplatí).
Na existenci planet kolem černých děr upozornila již loňská studie: Obří planetární systémy kolem černých děr
Relativně stabilní zóna by se podle tohoto výzkumu mohla táhnout až do vzdálenosti 10 světelných let. Planetami se zde přitom myslí objekty mladší než černá díra, nikoliv o pozůstatky systémů z doby před gravitačním kolapsem původní hvězdy. Navíc výzkumy se soustředily ne na obyčejné černé díry vzniklé pouhým zhroucením hvězdy, ale na ty supermasivní, především existující v centrech galaxií.
Nové planety by se měly tvořit z prachu kroužícího kolem černé díry.
Keiichi Wada (stejný autor jako u výzkumu uvedeného výše) z japonské Kagoshima University a jeho kolegové se nyní v textu nabídnutém do The Astrophysical Journal soustředili (vedle návrhu samotného označení blanets) právě na vznik těchto planet. Jejich závěr zní, že k blanety budou pravděpodobnější u galaktických jader s relativně nižší svítivostí. Formování planet z rotujícího disku prachu a plynu kolem černé díry by probíhalo podobně jako u tvorby klasického planetárního systému při vzniku hvězdy. Ve vzdálenějších oblastech, kde bude rychlost rotace vyšší, by vznik větších těles především elektrostatickými interakcemi mezi zrnky prachu, měl být naopak ještě snadnější – je totiž méně pravděpodobné, že vznikající těleso bude z oběžné dráhy strženo blíže černé díře. Na druhé straně by ale vyšší rychlost mohla vést naopak k tomu, že při srážkách (i s oblaky plynu) bude docházet k rozbíjení zrn.
Další úvahy a výpočty pak vedou k výsledku, že pravděpodobnost možnosti vzniku planet roste se vzdáleností od černé díry – aby co nejvíce sloučenin kondenzovalo. Druhou podmínkou je pak viskozita disku – pouze určité rozmezí umožňuje, aby se částice prachu při kolizích navzájem neničily.
Trochu výsledných čísel: kolem černé díry o hmotnosti 1 milionu Sluncí by vznik planet mohl zabrat pouhých 70-80 milionů let. Asi 13 světelných let od černé díry by takto mohly vznikat objekty s hmotnosti mezi 20 až 30 000 Zemí (což je horní hranice hmotnosti planet). U černé díry s hmotností 10 milionů Sluncí je pak limit pro takto vznikající objekty větší, takže by kolem nich mohly nově vznikat i poloviční hvězdy – hnědí trpaslíci. Planety kolem černých děr by ve srovnání s běžnými exoplanetami zemského typu nebo dokonce plynnými obry měly být praktiky bez atmosféry.
Černá díra samozřejmě může zachytit i osamělou planetu nebo hvězdu s planetou. Pokud by taková hvězda kolem černé díry obíhala stabilně, asi bychom pak ale u její oběžnice o blanetě nehovořili. Teoreticky bude asi možné, aby gravitační efekt černé díry nějak stáhl samotnou hvězdu a přitom planetu ponechal na stabilní oběžné dráze, nicméně uvedené výzkumy se na tyto scénáře nesoustředily.
Aktuálně bohužel nemáme technické prostředky, jimiž bychom dokázali blanety detekovat, jde tedy opravdu o představy a koncepty hodně hypotetické…
Arxiv: https://arxiv.org/abs/2007.15198
Zdroj: ScienceAlert
