Foto: kentoh / Dollar Photo Club

Po potkanech si myšlenky z mozku do mozku přenášejí i lidé

Tetris v podání vědců z University of Washington připomíná málem telepatii – jeden z hráčů vidí padající kostky, druhý podniká příslušnou akci. A navíc zde nejsou jen dva lidé.

V Scientific Reports byl publikován článek popisující již loni proběhlý projekt BrainNet. Jedná se o hru podobnou Tetrisu, kde ovšem jako rozhraní pro hráče funguje samotný mozek. Mezi mozky jsou takto přenášeny informace a odtud se pak spouští i finální akce. Mozky propojení přes počítačovou síť byly v minulosti prezentovány již i u laboratorních zvířat. V tomto případě má jít ovšem kromě jiných prvenství navíc i o první síť tohoto typu s více než dvěma členy.
Vše funguje tak, že dva lidé vidí na monitoru padající bloky a stejně tak stav „řádků“, které je třeba doplňovat. Třetí osoba vidí padající útvar a může jím otáčet, ovšem nemá přehled o tom, co/jak je třeba dole zarovnat. Odesilatelé tedy rozhodnou, zda/jak se má s padajícím útvarem manipulovat, informace je načtena z mozku, přes Internet poslána adresátovi, ten zopakuje příkaz a jeho hlavy je informace načtena do rozhraní ovládajícího hru. Hráči během pokusu seděli v různým místnostech.
Samotné kódování informací bylo celkem jednoduché. Odesilatelé se rozhodovali pouze Ano vs. Ne (otočit blok/neotočit) a to tím způsobem, že pod oběma volbami blikalo světlo o různé frekvenci. Po rozhodnutí bylo potřeba se soustředit/dívat na příslušné světlo. Odečítání informace z mozku bylo neinvazivní, lidé měli na hlavě „čepice“ snímající elektroencefalogram. Naopak příjemce zprávy měl za hlavou cívku, která ovlivňovala neurony v zadní části mozku tak, jako kdyby dotyčný zaznamenával vizuální signál (transcranial magnetic stimulation, TMS). Příjemce v důsledku toho informaci o doporučené akci opravdu „viděl“. Jako reakce na signál Ano (otočit) se objevil záblesk. Příslušnou „čepicí“ se pak signál odečetl i z mozku příjemce a směřoval zpět k odesilatelům. Ti nyní mohli zjistit, zda se rozhodnutí přeneslo správně, eventuálně poslat příjemci opravu. Teprve po druhém rozhodnutí se padající krychličky konečně natočily a všichni ve skupině se dozvěděli, zda jejich tah proběhl úspěšně. Úspěšnost této procedury ale stejně nedosáhla 100 %, v průměru se u různých skupin pohybovala kolem 81 %. Náhodné rozhodování by při volbě ze dvou možností znamenalo úspěšnost 50 %.
Následovalo ještě drobné rozšíření. Vědci vyzvali jednoho z odesilatelů, aby posílal (většinou) záměrně špatné informace. Příjemce i v tomto režimu pochopil, že jeden ze zdrojů je nespolehlivý. Na počátku důvěřoval oběma stejně, ale pak začal brát v potaz pouze návrhy „pravdomluvného“ odesilatele.

Linxing Jiang, Andrea Stocco, Darby M. Losey, Justin A. Abernethy, Chantel S. Prat, Rajesh P. N. Rao. BrainNet: A Multi-Person Brain-to-Brain Interface for Direct Collaboration Between Brains. Scientific Reports, 2019; 9 (1) DOI: 10.1038/s41598-019-41895-7
Zdroj: ScienceDaily.com

Poznámka PH: Na webu Scientific Reports je článek volně přístupný v plné verzi. Samotné předání informace přímo do mozku pomocí TMS bylo dost jednoduché (pouze jediný signál, buď je, nebo není), to ve starším pokusu u potkanů se přenášela podstatně složitější informace – jenže tam šlo o invazivní techniku, dráždění mozku elektrodou.
Příslušný pokus provedl v roce 2013 tým, v jehož čele stál Miguel Nicolelis z Duke University. Jeden z dvojice potkanů se naučil, že když zaregistruje paprsek, má stisknout určitou páčku, čímž získá odměnu. Změnu nervové aktivity vědci odečetli elektrodou z jeho mozku. Signál pak by zakódován a pro větší efekt přenesen přes Internet na druhý konec světa. Zde naopak byl pomocí příslušného podráždění elektrodami signál „naimportován“ do mozku druhého potkana, načež i on poslušně zmáčkl páčku. Komunikace mezi mozky probíhala i v tomto experimentu obousměrně. První potkan neobdržel plnou odměnu, pokud ten druhý páčku v daný okamžik nezmáčkl (na počátku byla úspěšnost přenosu kolem 70 %). Potkan byl tedy motivován nejen provést samotný úkol, ale i „přemýšlet“ o něm tak, aby vyslal přehlednější, čistší signál. Úspěšnost přenosu pak opravdu stoupla. Rozhodně působivý experiment.

Mimozemšťané mohli Zemi prostě minout

Proč mezi námi nechodí mimozemšťané? Jeden z modelů předpokládá, že i v případě existence vyspělých …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close