Sciencemag.cz
Doporučujeme
Pomocí magnetické rezonanční tomografie vědci nahlédli do mozku rodilých mluvčích němčiny a arabštiny a objevili rozdíly v pospojování různých oblastí odpovídajících za zpracování i produkci jazyka.
Výzkumníci z Ústavu Maxe Plancka pro kognitivní vědy a vědy o mozku v Lipsku tvrdí, že jazyk, kterým mluvíme, utváří v našem mozku specifická propojení. Ta pak mohou být i základem samotného myšlení.
Xuehu Wei, Alfred Anwander, Angela Friederici a jejich kolegové porovnali snímky mozku 94 rodilých mluvčích němčiny a arabštiny. Míra (hustota?) propojení byla stanovena pomocí difúzně váženého zobrazování. Získaná data ukázala, že „axonální spojení bílé hmoty jazykové sítě se přizpůsobují požadavkům a obtížím zpracování mateřského jazyka“.
Co se týče vlastních rozdílů, průvodní tisková zpráva praví: „Rodilí mluvčí arabštiny vykazovali silnější propojení mezi levou a pravou hemisférou než rodilí mluvčí němčiny. Toto posílení bylo zjištěno také mezi sémantickými jazykovými oblastmi a může souviset s relativně komplexním sémantickým a fonologickým zpracováním v arabštině.“
Naopak rodilí mluvčí němčiny vykazovali silnější propojení v jazykové síti levé hemisféry. To může souviset s komplexním syntaktickým zpracováním němčiny, které je způsobeno volným pořádkem slov a větší vzdáleností u závislostí mezi jednotlivými prvky věty (poznámka: zřejmě míněno ty odlučitelné předpony sloves na konci věty apod.).
Jedná se o jednu z prvních studií dokumentující rozdíly mezi mozky lidí, kteří vyrůstali s různými rodnými jazyky. V další studii chtějí autoři analyzovat strukturní změny v mozku arabsky mluvících dospělých, kteří se po dobu šesti měsíců učili německy.
Xuehu Wei et al, Native language differences in the structural connectome of the human brain, NeuroImage (2023). DOI: 10.1016/j.neuroimage.2023.119955
Zdroj: Max Planck Society / Phys.org
Poznámky PH:
Ono v principu někde „znalost/používání jazyka“ uloženo být musí – a kde jinde, když ne v mozku, v nějakém tom „pospojování“. Pokud by popsané výsledky byly spolehlivé, ukazovalo by to ale každopádně velký pokrok zobrazovacích metod, ať už jde o jejich citlivost nebo naše chápání, co data znamenají. Na druhé straně, už několikrát byly v tomto ohledu oznamovány úžasné výsledky („magnetická rezonance rozpozná, jakou kartu z balíčku člověk vytáhl“), dokonce i opakovaně, ale pak objev obvykle zase nějak vyšuměl do ztracena.
Zde by se snad dalo krajně zjednodušeně říct: na arabštině je obtížnější výslovnost/rozlišení zvuků (tato jazyková funkce se obvykle spojuje s pravou hemisférou), na němčině gramatika.
Opravdu pak různé jazyky bude možné nějak zařadit do jednotného schématu, sledovat jejich „vzdálenost“ od sebe (a bude to odpovídat vzdálenosti evoluční; to asi jen částečně?).
Ad titulek – kterou vs. jakou /řečí/. Skutečně by se takto (dnes) dala rozlišit např. čeština a polština?
Že by arabština byla nějak složitá na výslovnost?
Interpretoval bych to jinak. Arabština, jako Semitský jazyk je charakteristická tím, že hodně pracuje s obrazy, přirovnáními; a že slova významově sobě podobná mají stejný kořen.