Sciencemag.cz
Doporučujeme
Stanley každý víkend seká na zahradě trávu a pokaždé to u něj vyvolává příšernou alergickou reakci. Zeptám se ho, proč si nezaplatí kluka, který by mu trávník posekal. Stan prohlásí, že se mu za to nechce platit oněch deset dolarů. Pak se ho zeptám, jestli by za 20 dolarů posekal zahradu sousedovi, a Stan na to, že ne, samozřejmě že ne.
Na večeři se u mě sejde pár přátel. Trochu popíjíme a čekáme, než se nám v troubě dopeče jídlo. Dám na stůl velkou misku kešu oříšků a začneme z ní uzobávat. Za pět minut je polovina misky pryč a hrozí, že nás přejde hlad. Misku vezmu a schovám ji v kuchyni. Všichni jsou spokojení.
Uvedené věty jsou úryvky z knihy Richard Thaler: Neočekávané chování – Příběh behaviorální ekonomie (Argo a Dokořán 2017). Autor pokládá popis situací za doklad, že klasické ekonomické teorie se mýlí, když lidské jednání popisují jako racionální, konzistentní, nebo jak přesně to chcete nazvat. Ne že by tomu tak nemohlo být. Ne že by výše uvedené příklady nepopisovaly, jak uvažujeme a jak se rozhodujeme. Potíž je ovšem s interpretací; myslím, že není problém popsat výše uvedené příklady (nemusí platit pro jiné autorovy argumenty) zcela v souladu s tím, že se chováme racionálně.
Posekání trávy
Na příslušném jednání neshledávám nic iracionálního ani nekonzistentního, i když Stanley sám svou motivaci možná nepřesně popsal. Prostě je k tomu všemu třeba započítat „náklady na interakci“. Nechám-li si trávu posekat nebo budu-li ji sekat někomu jinému, musím se dohadovat s dalším člověkem. Dotyčný trávu poseká špatně, eventuálně mi ve druhém případě nakonec nezaplatí, ještě po mě někdo může chtít, abych příslušný příjem danil… Ale i když nic jiného, interakce s dalším člověkem znamená ztrátu času, eventuálně to dotyčného třeba prostě nebaví, vyčerpává. Žádný rozpor s klasickou ekonomií nevidím, Thaler prostě ignoruje, že náklady na transakci nemusejí být nulové.
Oříšky
Thaler tvrdí, že hosté se rozhodli, že se nacpou radši masem z trouby než oříšky. Jestliže takto stanovili své preference, měli by u nich setrvat. Podle klasické ekonomie/teorie racionální volby přitom nehraje žádnou roli, zda se na oříšky koukám (tvrdí Thaler). Chci-li si nechat v žaludku místo, prostě je přestanu uzobávat.
Konkurenční vysvětlení: Skutečně si dám raději maso než oříšky, ale nechci se dívat na jídlo, které nebudu jíst. S preferencemi to nemá zase tolik co dělat, respektive jde o jiné preference: Upřednostňuji uspořádání věcí, kdy nekonzumované jídlo bude z dohledu (stejně jako preferuji, že na stole třeba nebudou odpadky). Napadlo by někoho tvrdit, že to, že nechci na stole odpadky, je nějakým dokladem iracionality?
Viz také úryvek z knihy Neočekávané chování: Příběh 3Com a Palm: Kam zmizela efektivita trhů a jediná cena?
