Prales najdete i v Praze na Barrandově

Zkuste projít drsnou divočinou pražských pralesů! Najdete jich tu hned několik desítek… a vlastně to většinou nejsou pralesy, protože jejich stáří bývá do sta let. Vyznačují se však mnohem spontánnějším chováním, prudší dynamikou a obtížnější prostupností než beskydské Mionší či křivoklátský Kohoutov…
Pražské pralesy vznikají často mezi domy, na opuštěných skládkách či na ruinách starých továren nebo metamorfózou opuštěných sadů, zahrad a luk. Nezřídka bývají akátové (Robinia pseudacacia), s jasanem (Fraxinus excelsior), pajasanem žláznatým (Ailanthus altissima) a bezem (Sambucus nigra) v podrostu.

Ekologie akátových pralesů je velmi vyhraněná: vysoký obsah dusíku v půdě znemožňuje život většině rostlin kromě několika agresivních dominant – kopřiv (Urtica dioica, U. urens), vlaštovičníku (Chelidonium majus) a chytlavého svízele přítuly (Galium aparine). Výborně se tu daří hlemýžďům, jejich vybělené ulity křupají při každém kroku, jsou všude: pod zbytky cihel, v plechovkách a v dutých kmenech, v trsech sivě zeleného jarního česneku (Allium ursinum), jehož rostou v akátinách v březnu a dubnu přehršle.

Akátinami však popis pražských pralesů nekončí: v tratolištích a vlhkých ruinách rostou i mechové horské deštné pralesy stromových bezinek, kopřivová pohřebiště přestárlých třešní (Prunus avium) nebo omorikové lesy (Picea omorika) s podrostem stálezelených bobkovišní (Prunus laurocerasus).
Téměř nezbytnou součástí pražských pralesů jsou liány, popínavé trvalky, dřeviny i byliny. Z nich jsou hlavní plamének (Clematis vitalba), chmel (Humulus lupulus), popínavé rdesno – opletka Aubertova (Fallopia aubertii), loubinec (Parthenocissus inserta) a břečťan (Hedera helix).
Většinou jsou pražské pralesy naprosto originální: díky jedinečné a s konkrétním místem spjaté historii, stáří, využívání a přírodním podmínkám je každý takový les unikát. Liší se i mírou vrstvení odpadků, jejich druhem či intenzitou pokusů o zničení.

Sociologicky spadají městské pralesy do kategorie zakázané, ignorované či opovrhované zóny: převažuje pocit, že je potřeba je nahradit něčím lepším, užitečnějším nebo přehlednějším. Přesto ale příliš nemizí: akátová buš dokáže pohltit neuvěřitelné množství odpadků všeho druhu a rozměrů, včetně starých autobusů nebo hromady ledniček, které by se jinak nápadně válely jinde.
Úživné prostředí městských pralesů doplňují časté dožívající zbytky ovocných stromů – jabloní (Malus domestica), třešní (Prunus avium), všelijakých slív (Prunus domestica); světlejší místa jsou často objektem samovolné expanze ořešáků (Juglans regia). Tato místa jsou tak ideálním prostorem pro přebývání i obživu lidí potřebujících se skrývat či „bezdomovců“ (kteří tu ale často domov získávají).

Pražské pralesy se vyskytují nesouvisle, fragmentárně, často na překvapivých místech: proto je vyjmenuji bez vzájemné souvislosti, neboť často žádná neexistuje…
Barrandovský prales se nachází na prudkém vápencovém břehu Vltavy, geologicky patřícím k Českému krasu, mezi barrandovským mostem a filmovými ateliéry. Přístup je odspodu z Malé Chuchle nebo shora z barrandovského sídliště. Dominantu zde tvoří akát, který již výrazně prosychá, a celý prales se dostává do „rozpadového“ stadia. Je výrazně dvoupatrový, zhruba v dolní třetině se na většině jeho plochy rozprostírá plaménko-bezová „plsť“.

Další pražské lesy s nádechem spontánní divočiny lze nalézt například na návrších nad Michlí, pod zámečkem Jabloňkou v Praze 7, u Klíčova v Praze 9, na hřbetě vrchu Smetanky nad Hrdlořezy, v údolí Šáreckého potoka pod Jenerálkou nebo na Babě v Praze 6. Pralesní charakter už získávají také karlínské svahy vrchu Vítkova. Když se tu proháněl Žižka se Zikmundem, byl Vítkov ještě holý kopec. Květnatý park s táhlou alejí vedoucí k patetickému Národnímu památníku ale dnes na severu sousedí se stržemi plnými vývratů, travnatými doubravami s řadou kozích steziček či se suťovitými javořinami, sem tam narazíte na starou hrušeň (Pyrus communis) nebo zašmodrchanou mahalebku (Prunus mahaleb).

V příznivějších částech, třeba nad portálem železničního tunelu z Žižkova na Libeň někdo slátal přístřešek ze dřeva a z igelitu: zdemolovala ho zřejmě prudká povodeň stékající kamenitou roklí vedoucí prudkým svahem, pod slizkým labyrintem akátových vývratišť. Nejlepší je sem sestoupit právě od památníku; nedávno byla ještě z Karlína přístupná vrstevnicová stezka procházející úpatím svahu přímo nad karlínskou tratí. Tudy už nezkoušejte chodit, karlínská prostranství se uzavírají a drolivá stezička skrze cihelnatou a opukovou zídku asi nadobro zarůstá bezem a kopřivami.

Letenský břeh Vltavy a stráně mezi řekou a plání: to je prales, jehož sláva právě minula, v roce 2006 byl vykácen a park se vrací snad ke svému někdejšímu vzhledu. Divoký protějšek letenských sadů zmizel. Ovšem na jak dlouho…?

Zdroj: Radek Mikuláš, Jan A. Šturma: Divoká příroda Prahy a blízkého okolí – Průvodce tou částí pražské přírody, o kterou se nikdo nestará, málokdo ji zná a skoro nikdo ji nemá rád

Academia a Dokořán 2015

O knize na stránkách vydavatele

 

obalka_knihy

Casimirův jev – proč se desky ve vakuu k sobě přitahují

Heisenbergův princip neurčitosti se nevztahuje jen na měření prováděná lidmi, ale podobně jako zákony termodynamiky …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close