Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nová studie tvrdí, zachování dopaminu v některých oblastech mozku může ve skutečnosti přispívat k příznakům klidového třesu u pacientů s Parkinsonovou chorobou. Studie vědců z portugalského Champalimaud Centre for the Unknown dochází paradoxně k opačnému výsledku, než jak se na věc dosud obvykle nahlíželo.
Úbytek dopaminu v mozkových oblastech, jako je putamen (součást bazálních ganglií), který je spojen s regulací pohybu, je dobře známým znakem Parkinsonovy nemoci. Zatímco však u některých pacientů dochází při substituční terapii dopaminem, jako je L-DOPA, k výraznému zmírnění třesu, u jiných nastane jen malé nebo žádné zlepšení nebo dokonce zhoršení příznaků.
„Třes je běžným a často vysilujícím příznakem pacientů s Parkinsonovou chorobou, ale vždy byl tak trochu záhadou,“ říká hlavní autor studie Marcelo Mendonça. „Víme, že se na tom podílí dopamin, ale způsob, jakým ovlivňuje třes, není tak přímý jako u jiných motorických příznaků.“
Konvenční pohled na věc předpokládá, že méně dopaminu by mělo odpovídat závažnějším příznakům. Vědci však zjistili, že v případě klidového třesu je opak pravdou. Pacienti, u nichž se projevuje třes, mají zachováno více dopaminu v „ocasatém jádru“ (Nucleus caudatus, bazální ganglium), což je část mozku důležitá pro plánování pohybu. To vše zpochybňuje tradiční chápání toho, jak ztráta dopaminu souvisí s příznaky Parkinsonovy choroby.
Na základě údajů od pacientů z klinického centra Champalimaud a veřejných databází analyzovali vědci informace od více než 500 pacientů. Tento soubor různorodých dat zahrnoval klinická hodnocení, skeny pro vizualizaci dopamigenních neuronů a nositelné senzory, které přesně měří intenzitu třesu. Právě senzory odhalily jemné rozdíly v oscilacích třesu, což pak umožnilo stanovit souvislost mezi dopaminem a závažností příznaku: Čím více dopaminové aktivity v Nucleus caudatus je zachováno, tím silnější je třes.
Jedním z nejzajímavějších zjištění studie bylo, že čím více dopaminu bylo zachováno v caudatu na jedné straně mozku (každá hemisféra má své vlastní caudatum), tím větší byl třes na téže straně těla. Obvykle přitom každá z hemisfér ovládá pohyby na „zrcadlové“ straně těla. To je docela záhada. Nějak to bude celé asi souviset s tím, jak Parkinsonova porucha ovlivňuje různě obě hemisféry, ale jak konkrétně?
Každopádně tedy klidový třes má smysl léčit odděleně od ostatních motorických příznaků a neházet tyto symptomy do jednoho pytle.
Rozdílnost příznaků a jejich rezistence na léčbu souvisí jak s tím, „kde v mozku je s dopaminem problém“ (může jít například i o rozdíl v koncentraci mezi různými oblastmi, caudatus vs. putamen apod.), tak zřejmě i s tím, jakou roli při nástupu nemoci mají střeva (původní tisková zpráva rozlišuje typy „brain-first“ a „gut-first“ – Parkinsonova choroba může podle nových výzkumů začínat i ve střevech, souviset se zdejším mikrobiomem atd.).
Marcelo D. Mendonça et al, Relative sparing of dopaminergic terminals in the caudate nucleus is a feature of rest tremor in Parkinson’s disease, npj Parkinson’s Disease (2024). DOI: 10.1038/s41531-024-00818-8
Zdroj: Champalimaud Centre for the Unknown / MedicalXpress.com
