Sciencemag.cz
Doporučujeme
Problém není v anatomii hrtanu, ale v mozku. Jak je to pak s jazykem lidoopů?
W. T. Fitch, B. de Boer, N. Mathur a A. A. Ghazanfar publikovali v Science Advances analýzu vokálního systému makaků. Zkoumali jazyk, rty a hrtan a jejich pohyby. Vyšlo z toho, že makakové by klidně mohli vydávat řeč, kdyby však měli patřičně vyvinutý mozek – samotná anatomie řečového ústrojí a jeho mechanika tomu nebrání.
Předchozí úvahy o anatomii řečového ústrojí primátů vycházely z analýz mrtvých těl, nyní vědci pomocí rentgenu sledovali pohyby příslušných orgánů během běžného života makaků. Následně byl vytvořen počítačový model, z něhož se odvodil rozsah zvuků, které lze tímto „soustrojím“ vytvářet. Závěr zní: Makak by mohl produkovat lidem srozumitelné samohlásky, ba i celé věty – i když by to možná neznělo úplně jako od člověka.
Jeden ze spoluautorů studie A. A. Ghazanfar z Princetonu vysvětluje, že vznik jazyka u člověka tedy nevyžadoval žádné speciální změny, pouze evoluci mozku. Není pak ani zvláštní důvod předpokládat, že lidé nejprve měli nějakou srovnatelně komplexní posunkovou řeč – jakmile to bylo kognitivně možné, šlo začít mluvit „normálně“.
To, že makak má anatomii umožňující řeč, ještě neznamená, že totéž platí i pro další opice Starého světa a lidoopy. Je to ale poměrně pravděpodobné, především u druhů, které jsou na evolučním stromečku člověku blíže. Nepříliš úspěšné pokusy naučit mluvit šimpanze tedy spíše ukazují, že na to nejsou dost chytří.
Pak je ovšem s podivem, že někteří bonobové dokáží lidskému jazyku porozumět na hodně komplexní úrovni („vezmi míč a dej ho na horní polici v lednici“), používají klávesnice se symboly o několika stovkách znaků. Pokusy naučit lidoopy řeč hluchoněmých přinesly pozoruhodné výsledky i u goril. Tímto způsobem lze komunikovat i o abstraktních tématech (lítost nad úmrtím – nepřítomného – dítěte, dokonce prý i debatovat o tom, co bude po smrti; samozřejmě je otázka, zda výsledky někdy nejsou „nadinterpretovány“).
Zdroj: Phys.org a další
