Kredit: Haluk Sağlamtimur/Ege University, İzmir, Turecko

Psi a prasata – vedle Egypta a Sumeru se nejstarší deskové hry hrály v Turecku

Při archeologických vykopávkách v Ilisu v jihovýchodním Turecku byly v roce 2012 objeveny asi 5 000 let staré figurky, zřejmě určené k nějaké deskové hře. Aktuálně došlo k velké náhodě – podařilo se najít i další kameny, takže sada figurek je (snad) kompletní. Desková hra provázela zemřelého do hrobu, možná aby se po smrti nenudil – obdobný zvyk známe z této doby i z Egypta a Sumeru.
Zpravodajství popisuje, že hra mohla být předkem šachů, to se ale nezdá být pravděpodobné. Ze stejné doby známe totiž jiné deskové hry, Senet z Egypta a hru nalezenou na královském pohřebišti v Uru; ty však (u Senetu máme pravidla zrekonstruována poměrně spolehlivě) připomínaly spíše Člověče nezlob se. Ale nakonec i v šachách, v rané fázi vývoje hry, hrála ještě roli náhoda/kostka (tzv. čaturanga).
Haluk Sağlamtimur, archeolog z Ege University, uvedl, že tato oblast u horního toku Tigridu byla tehdy součástí mezopotámského kulturního okruhu.
Různobarevné kameny mají podobu zvířecích figurek, nejdůležitější jsou zřejmě prasata a psi. Figurky jsou černé, bílé a červené (viz obrázek). Mimochodem, figurky datované do let 3100-2900 př. n. l. byly do hrobu uloženy prakticky nepoužité/neopotřebované.
I kdyby nyní sada byla opravdu kompletní, pravidla rekonstruovat nedokážeme – v hrobě se totiž nenašla hrací deska, nejspíš byla z netrvanlivého materiálu, který se rozpadl. Není ani jisté, pro kolik lidí byla tato hra vůbec určena.

Zdroj: Hürriyet Daily News a další

Poznámky:
Senetu přikládali staří Egypťané až náboženský význam – věřilo se, že kdo měl štěstí ve hře a „padala mu kostka“, je pod zvláštní ochranou bohů. Právě pro tuto „ochrannou funkci“ bývala hra možná součástí pohřební výbavy; nemusí jít jen o to, aby se dotyčný měl na onom světě jak zabavit. (S kým zabavit? No, oni třeba Egypťané dávali do hrobů sošky – vešebty – které se měly stát služebníky zemřelého.)
Senet se hrál na desce 3 * 5 polí, každá strana měla 5 figurek a délka tahu se určovala hodem kostkami (respektive kaménky či vrhacími dřívky, které měly dvě strany). Na rozdíl od šachů se jednalo o hru „závodního“ typu (race game), jako je Člověče nezlob se. Cílem bylo projít všemi vlastními figurkami co nejrychleji celou deskou; některá pole měla speciální vlastnosti (někde se nesmělo vyhazovat, jiná pole vracela figurku zpět), po některých hodech se táhlo víckrát apod.
V případě královské hry z Uru se zřejmě jedná opět o deskovou „závodní“ hru, někdy se jí říká na „vlky a ovečky“. Co se týče znalosti pravidel, rekonstrukce je sice opět hypotetická, ale panuje na ní více-méně shoda. V Mezopotámii a v Íránu a navíc v průběhu tisíciletí se podoba hry ovšem jistě nějak mohla modifikovat, přičemž popis pravidel v klínovém písmu je mnohem mladší než nálezy z Uru.
Hrálo se dvakrát sedmi kameny (bílá a černá sada) a třemi kostkami ve tvaru pyramid na 20 čtverečcích. Deska se dělila na tři části, krajní řady byly přístupné jen jedné straně, prostřední oběma.

Kudy přesně kráčel COVID-19?

(Skoro) jediná italská cesta? Nová studie kombinuje genetické analýzy koronaviru a počítačově simulované epidemie. Vyplývá …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close