Sciencemag.cz
Doporučujeme
Psy pokládáme za závislé na člověku, zcela zdomácnělé. Však jde o nejdéle domestikovaný druh, s nímž mají lidé navíc mnohdy těsný vztah (v kontrastu třeba se zvířetem, které je pro nás živou zásobárnou masa). I toulaví psi se živí hlavně díky lidem. Nicméně občas se ukážou být být překvapivě životaschopní i bez lidí…
Jacqueline Boyd („Animal Scientist and Canine Consultant“) uvádí příklad 4kilogramové fenky Valerie, která utekla na rodinné dovolené a sama přežívá už 500 dní na ostrově Kangaroo u jižního pobřeží Austrálie. Přitom jde o jezevčíka, tedy plemeno, u něhož byste samostatnost opravdu nečekali (v kontrastu třeba s československých vlčákem, australským honáckým psem či kavkazským pasteveckým psem).
Zpočátku byla Valerie s malým růžovým obojkem pozorována místními obyvateli, ale nenechala se chytit a postupně hlášených pozorování ubývalo. Její majitelé byli v šoku, že přežila i jednu noc sama, protože to byl rozmazlený pes, který se od nich nikdy neodlučoval. Nyní, po více než roce od jejího zmizení, byla Valerie spatřena znovu.
Ale máme se tomu vůbec divit? Nejde zdaleka jen o (asi druhotně zdivočelé) dingy nebo novoguinejského zpívajícího psa. Jacqueline Boyd uvádí, že ve skutečnosti žije dnes z asi 500 milionů psů (odhad celosvětové populace; z hlediska předání svých genů to vlci, kteří se nenechali domestikovat, zrovna nevyhráli) na okraji lidské civilizace jako potulní psi (např. páriové), mnohdy považovaných lidmi spíše za škůdce.
I psi zvyklí na život v přepychu ale mohou přežít v extrémních situacích. Valerie na Klokaním ostrově částečně loví a zčásti se živí mršinami (ostrov má zdroje sladké vody; poznámka PH: známý je případ fenky australského honáckého psa Sofie, která vypadla z lodi, dokázala na nějaký australský ostrov doplavat, pak přeplavala na jiný, právě kvůli chybějícímu zdroji vody; živila se hlavně lovem zdivočelých koz). Místní se snaží Valerii pomocí kamer a pastí vystopovat a chytit, nejenom kvůli jejím majitelům, ale i proto, že v místní fauně působí škody (možná zde nejsou jiní placentální savci nebo aspoň jiné šelmy, takže Valerie nemá tolik konkurence?).
Jedna zpráva z 90. let 20. století popisuje smečku psů, kteří lovili na kanadském Newfoundlandu poté, co byli opuštěni na odlehlém ostrově. V okolí černobylské jaderné elektrárny také od roku 1986 přežívá populace psů.
Takže prý vedle známého příběhu věrné Lassie se u psů vyskytuje i jiný scénář (když už jsme u těch literárních příměrů), a to sice „volání divočiny“. Valerie se možná o návrat mezi lidi ani nesnaží…
Zdroj: Jacqueline Boyd: When dogs return to nature—just how domesticated are our pooches really?, The Conversation / Phys.org
Poznámka PH: On příběh Lassie je opravdu výjimka, ztracení psi obvykle nejsou schopni najít cestu domů ani v rámci města. A ani osud Sofie a Valerie, jak jsou zmíněné výše, nebudou asi právě typické. I proto budí pozornost, fascinují nás (mj.) právě tím, že jde o příběhy nečekané, překvapivé.
E-kniha – texty o psech ze Sciencemag.cz sebrané, doplněné a uspořádané.
Psověda: Od domestikace vlka po psy u počítačů. 100 vědeckých studií o psech
Kdy lidé poprvé ochočili vlka? Kolik hraček znáš… Kolik slov se dokážou naučit geniální border kolie? Pozná se pes v zrcadle a má teorii mysli? Psi a matematika. Vnímají psi magnetické pole? Mohli by se dožívat 20 let? Genetické studie i experimenty zkoumající chování. Novinky o psech, které se v posledním desetiletí objevily ve vědeckých článcích. Psí zajímavosti z důvěryhodných zdrojů.
Nová vlna 2022, 150 ns
No jo, jsou to šelmy. Taky jsem byla překvapená, když naše gaučová trpasličí pinčice přišla ze zahrady s krtčí šlachou trčící z tlamy. Bylo mi krtka líto a nikdy bych ji nenechala ho týrat, ale když už se to stalo, byla jsem na ni i hrdá, jakou máme lovkyni. I my jsme šelmy.
to lze jen potvrdit, je znamo x pripadu, kdy nekde chodila na slepice liska, co vzdy nejak podivne pronikla do zahrady, az byl jednou gaucovy minipes k soku svych majitelu prichycen pri cinu.