Většina majitelů psů má asi za samozřejmé, že je hafan pozná čistě podle hlasu. Však na tomto předpokladu stojí i některé technologie (uklidňování psa na dálku). Nicméně ne vše, čemu všichni věří, se při pečlivějším prozkoumání ukáže odpovídat realitě. Zrovna výše uvedené však ve studii jednoho z center psovědných výzkumů, maďarské Eötvös Loránd University, obstálo.
Kynologická studie publikovaná v Animal Cognition studovala situace, kdy psi nemohou použít zrak ani čich. V rámci testu se 28 pánů svým psům v laboratoři schovávalo za zástěnu. Pes měl k dispozici dvě skrýše, ve druhé byl schován cizí člověk. Z prostoru mluvil majitel nebo cizí člověk, neutrálním tónem a žádné známé povely (oba četli recepty). Navíc druhý hlas byl tomu majitelovu více či méně podobný – hra měla celkem 14 kol.
Psi našli svého pána v 82 % případů. Přitom se neřídili čichem, což se prokázalo v posledních dvou kolech hry, kdy se pouštěl nahraný hlas, a to „naopak“ – z místa cizího člověka hlas majitele. Psi v tomto případě zamířili po hlase za cizím člověkem.
Lidé většinou rozpoznávají hlas podle tří hlavních kritérií: výšky, čistoty (opakem je drsnost) a barvy. U psů to může být stejně, podobně nebo úplně jinak. I na tuto otázku se zaměřila příslušná studie, kdy se zkoumané hlasy od sebe lišily v uvedených vlastnostech. Zdá se, že větší roli pro psy hraje výška a čistota, rozpoznat hlasy lišící se barvou nebo jinými vlastnostmi je pro ně obtížnější. V zásadě se sluch psů (respektive další zpracování příslušného signálu) od toho lidského v tomto ohledu zase tolik neliší, psi k rozpoznávání používají některé stejné parametry jako člověk.
Anna Gábor et al, The acoustic bases of human voice identity processing in dogs, Animal Cognition (2022). DOI: 10.1007/s10071-022-01601-z
Zdroj: Eötvös Loránd University / Phys.org