Teorie „samointeragující temné hmoty“ (SIDM, self-interacting dark matter) navrhuje, že částice temné hmoty na sebe vzájemně působí temnou silou a silně se srážejí v blízkosti středů galaxií.
V práci publikované v The Astrophysical Journal Letters výzkumný tým pod vedením Hai-Bo Yu, profesora fyziky a astronomie na Kalifornské univerzitě v Riverside, uvádí, že SIDM může současně vysvětlit dvě astrofyzikální záhady.
„Prvním je halo temné hmoty s vysokou hustotou v masivní eliptické galaxii,“ řekl Yu. „Toto halo bylo objeveno díky pozorování silného gravitačního čočkování a jeho hustota je tak vysoká, že je v převládajícím modelu chladné temné hmoty (CDM) by podobné uspořádání bylo krajně nepravděpodobné. Druhým důvodem je, že halo temné hmoty ultra-difuzních galaxií má zase naopak extrémně nízkou hustotu, což je v rámci teorií chladné temné hmoty rovněž obtížné vysvětlit.“
Koncept CDM navrhuje, že částice temné hmoty se spolu prakticky nesrážejí, jsou rozptýlené a neinteragují jinak než gravitačně.
Podle nově provedených simulací s vysokým rozlišením formování kosmické struktury se silnou sebeinterakcí temné hmoty na příslušných hmotnostních škálách přinášejí odlišné výsledky. „Tyto sebeinterakce vedou k přenosu tepla v halo, což diverzifikuje hustotu halo v centrálních oblastech galaxií,“ uvádí spoluautor studie Ethan Nadler z Carnegie Observatories a University of Southern California. „Jinými slovy, některá hala mají ve svém středu vyšší hustotu a jiná nižší centrální hustotu v porovnání s tím, co předpovídá CDM, přičemž detaily závisejí na historii a prostředí jednotlivých halo.“
Průvodní tisková zpráva tedy tvrdí, že SIDM je pravděpodobně přesvědčivým kandidátem na smíření těchto dvou protikladných extrémů. Žádné jiné vysvětlení není jinak k dispozici. Objevila se tak zajímavá možnost, že temná hmota může být složitější a „živější“, než jsme očekávali (poznámka: samozřejmě, pokud tedy vůbec existuje).
Ethan O. Nadler et al, A Self-interacting Dark Matter Solution to the Extreme Diversity of Low-mass Halo Properties, The Astrophysical Journal Letters (2023). DOI: 10.3847/2041-8213/ad0e09
Zdroj: University of California – Riverside / Phys.org, přeloženo/zkráceno
Právě. Ještě ani netušíme, zda to existuje, ale už tomu vymýšlíme varianty. Asi tak jako středověk. Peklo taky nikdo nikdy neviděl, ale kněží ho měli rozpracované do detailů.
tak jako laik nechci byt vuci soucasne fyzice nejak nespravedlivy. proste k zavadeni temne hmoty jsou jiste rozumne duvody, a pak dava smysl i premyslet o tom, co by ji mohlo tvorit. osobne mi k tem „uvaham o pekle“ prijdou blizko treba superstruny, uplne odtrzene od empirickeho sveta… (ale zase, nebudu tento pohled nejak vnucovat, to at si mezi sebou vyrikaji fyzikove)