Sciencemag.cz
Doporučujeme
Schopnost a ochota lidí spolupracovat se vyvíjela v souvislosti s lovem velké zvěře a při konfliktech s jinými skupinami. Takovou teorii těžko přímo ověřovat na našich předcích, ale lze ji testovat u našich nejbližších příbuzných, tedy „pravých“ šimpanzů a šimpanzů bonobo. Praví šimpanzi více loví a jsou teritoriálnější, tedy dostávají se častěji do konfliktu se sousedy. Proto by měli být i ochotnější spolupracovat – spolupráce a skupinová agrese jsou dvěma stranami téže mince.
(Ani bonobové tedy nejsou žádní „vegetariánští hipíci“, jak bývají někdy prezentováni. Společně také občas loví opice i další větší kořist. Konflikty ve skupině sice „tlumí sexem“, i tak ale pravděpodobnost úmrtí násilnou smrtí mezi bonoby zhruba odpovídá „přírodním národům“; je sice menší než u šimpanzů, ale větší než v moderních společnostech. Problémem zde každopádně je, že skutečných dat o bonobech z přírody mnoho nemáme. Co se týče otázky, zda poslední společný předek člověka a šimpanze připomínal spíše pravého šimpanze nebo bonoba – geneticky logicky měl být stejně daleko k oběma, z hlediska chování se předpokládá, že šimpanzi jsou původnější a bonobové ti odvození; bonobové představují nejspíš novou adaptaci na prostředí, kde nežijí gorily, tedy s dostupnější potravou.)
Vědci z Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology, Harvard University a Liverpool John Moores University nyní zkoumali psychologii pravých šimpanzů i bonobů z hlediska toho, jak se budou snažit varovat své kolegy před smrtelně jedovatou zmijí gabunskou. Šimpanzi se navzájem dokázali upozorňovat efektivněji, nebo byli k pomoci/spolupráci motivovanější – když jejich kolegové dorazili k hadovi, bývali méně překvapeni než v případě bonobů. Z testů má navíc vyplývat, že jak praví šimpanzi, tak i bonobové, standardně používají teorii mysli – s poplašnými signály přestali, jakmile usoudili, že hada již všichni zaznamenali.
Má jít vůbec o první experimentální studii tohoto typu provedenou u divokých bonobů. U šimpanzů jsme o teorii mysli již celkem věděli, u bonobů tyto kognitivní schopnosti spíše předpokládali (nebyl důvod si myslet opak).
Cédric Girard-Buttoz et al, Information transfer efficiency differs in wild chimpanzees and bonobos, but not social cognition, Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences (2020). DOI: 10.1098/rspb.2020.0523
Zdroj: Max Planck Society/Phys.org a další
