Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kdo četl Waltariho Sinuheta, vzpomene si, že podle románu pocházela železná dýka nalezená v hrobce krále Tutanchamona od Chetitů. Ti patřili k průkopníkům technologie zpracování železa, které ve větší míře začali zpracovávat kolem r. 1400 př. n. l. Tutanchamon panoval v letech 1361-1352 př. n. l. (tedy přibližně, celkem jistí si v Egyptě můžeme být až datem 525 př. n. l., tedy perským dobytím země), takže by to časově i celkem sedělo. Ve východním Středomoří jako celku došlo k rozšíření železa až po roce 1200 př. n. l. v souvislosti přesuny obyvatelstva (mořské národy atd.).
Jenže pak se ukázalo, že je všechno jinak. Analýza provedená v roce 2016 ukázala, že slavná dýka byla vyrobena z meteoritického železa. To se dá opracovávat (kovat) i bez znalostí samotné technologie vytavování železa z rudy (nutné vysoké teploty oproti zpracování jiných rud atd.). Nebyl tedy nadále důvod si myslet, proč by dýku nemohli vyrobit samotní Egypťané.
Nový výzkum japonských a egyptských vědců má ale ukazovat, že všechno je jinak – tedy již podruhé. V první řadě vědci dýku pečlivě prohlédli pod mikroskopem a také nedestruktivně analyzovali pomocí rentgenové spektroskopie.
„Mapování niklu na povrchu čepele dýky ukazuje nespojité páskové uspořádání v místech s krychlovou symetrií a šířkou pásu přibližně 1 mm, což naznačuje Widmanstättenův vzor,“ uvádějí autoři studie. Z toho a dále i ze zastoupení niklu (11,8 ± 0,5 hmotnostních %) lze odvodit, že železný meteorit patřil do skupiny oktaedrů (osmistěnů). Mimochodem obdobný vzor známe i u jiných artefaktů včetně jednoho meče ze starého Japonska.
Náhodně rozmístěné černé skvrny bohaté na síru jsou pravděpodobně zbytky inkluzí troilitu (FeS) v železném meteoritu. Dochovaný Widmanstättenův vzor i a zbytky troilitových inkluzí ukazují, že železná dýka byla vyrobena nízkoteplotním (<950 °C) kováním; vyšší teplota by tyto „stopy“ smazala.
Zlatá rukověť s několika procenty vápníku, ale bez obsahu síry, naznačuje, že jako adhezní materiál pro výrobu rukojeti nebyla použita sádra/sádrovec, ale vápno (lime plaster, „vápenná malta/sádra“). To se ovšem v Egyptě začalo používat až v ptolemaiovském období. Takže hle, závěr zní, že Waltari měl nejspíš pravdu. Dokonce i v tom, že dýka pochází cca z Anatolie. Studium dopisů z Amarny (hlavní město „kacířského“ faraona Achnatona, Tutanchamonova otce) totiž vedlo k nalezení dopisu, němž se uvádí, že (nějakou) železnou dýku se zlatým jílcem daroval mitannský král Amenhotepovi III., Tutanchamonovu dědečkovi.
Říše Mitanni se před tím, než ji zničili Chetité, nacházela na pomezí severní Sýrie, severní Mezopotámie a východní Anatolie. Dalo by se tedy předpokládat, že meteorit dopadl někde v této oblasti. (Poznámka PH: samozřejmě husarský kousek by byl, kdyby se z dýky dalo nějak odhalit i místo dopadu meteoritu, ale to je asi přece jen těžko představitelné.)
Takafumi Matsui et al, The manufacture and origin of the Tutankhamen meteoritic iron dagger, Meteoritics & Planetary Science (2022). DOI: 10.1111/maps.13787
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/maps.13787
Zdroj: Wiley
„Zlatá rukověť s několika procenty …“
rukojeť = držadlo
rukověť = příručka