Sciencemag.cz
Doporučujeme
Pro úspěch ve sportu je důležité nepodávat stabilní výkon.
Jakou šanci má nejlepší hráč na vítězství v daném turnaji? Záleží samozřejmě na tom, jak se v konkrétním sportu výsledek počítá, tedy jakou roli hraje náhoda (a samozřejmě i na tom, jak budeme počítat, kdo je nejlepší, a o kolik). I tak ale třeba v případě golfu se statistik vyplývá, že když nejlepší hráč předčí druhého v pořadí o jednu ránu na kolo, pak v turnaji zvítězí s pravděpodobností jen 31 % (v případě rozdílu 2 ran je to už ovšem, pravda, 58 %). Jenomže běžný rozdíl mezi dvěma nejlepšími je 0,4 ran na kolo, což šanci na vítězství nejlepšího hráče snižuje na 16 %.
„Rádi si myslíme, že je na místě obdivovat stabilní úroveň a usilovat o ni, jenže stabilita je ekvivalentem malé směrodatné odchylky ve výsledcích hráče. Golfista, který pokaždé dosáhne paru, si vždy povede dobře, ale jen zřídkakdy vyhraje turnaj. Stejně tak pálkař v kriketu, který každou směnu nasbírá 40 až 60 bodů, sice dosáhne skvělého průměru, ale zároveň může čelit kritice za to, že nikdy nedosáhne stovky,“ uvádí William Hartston k knize Čísla ohromující a ochromující (Jak se nenechat zmást matematikou moderního života, Argo a Dokořán 2023). Z hlediska slávy a finančního ocenění je důležité občas nějaký turnaj vyhrát, střídat velmi dobré výsledky klidně se špatnými, ne být pokaždé třeba třetí. Stabilní výkonnost, které si třeba cení někteří zaměstnavatelé nebo je oceňována u finančních produktů, ve sportu prostě není cestou k úspěchu. Kvůli roli náhody je výhodnější podávat rozkolísaný výkon, který si občas s náhodou „vyjde vstříc“.
Vyvstává přitom otázka, kde se podobný efekt dále uplatňuje (ale i naopak kde je stabilní úroveň výhodnější než kolísavá). Co třeba pracovní pohovory?
