Sciencemag.cz
Doporučujeme
Tým ze dvou indických vědeckých institucí vyvinul metodu výroby cihel z marťanské půdy pomocí bakterií a močoviny. Takové cihly by na Marsu mohly být využívány ke stavbě budov i jiných objektů.
Přesněji řečeno, metoda popsaná ve studii počítá s využitím hned několika látek. Smícháním marťanské půdy s guarovou gumou, bakterií Sporosarcina pasteurii, močovinou a chloridem nikelnatým se nejprve vytvoří kašovitá hmota. Tu lze nalít do forem libovolného tvaru; během několika dní pak bakterie přemění a spustí další reakce, jejichž výsledkem jsou krystalky uhličitanu vápenatého. (Poznámka: vápník tedy musí pocházet z půdy Marsu, která ho menší množství opravdu obsahuje; ovšem nikl také, takže proč se přidává chlorid nikelnatý…? K tomu i viz dále.) Ty pak spolu s biopolymery vylučovanými mikroby působí jako cement, který drží půdní částice pohromadě.
Výhodou této metody je menší pórovitost cihel, která byla problémem u jiných dosud navržených způsobů výroby stavebních materiálů ze zpevněné marsovské původy. „Bakterie pronikají hluboko do pórových prostor a pomocí svých vlastních proteinů spojují částice dohromady, čímž snižují pórovitost a zvyšují pevnost cihel,“ uvedl jeden z hlavních autorů studie Aloke Kumar z Indian Institute of Science. Předchozí metoda stejných výzkumníků dokázala vyrobit pouze válcové cihly, nová verze umožňuje díky inovaci odléváním kaše získávat i cihly složitých tvarů.
Půda na Marsu obsahuje velké množství železa, které může být pro některé organismy v této koncentraci toxické. Také použité bakterie v tomto prostředí původně vůbec nechtěly růst. Prostředí se pro ně ovšem stalo obyvatelným díky přidání chloridu nikelnatého. K tomu, jak by vše opravdu fungovalo na Marsu, je třeba ještě zahrnout vliv nižší gravitace a také řídkou atmosféru s převažujícím oxidem uhličitým; to ovlivní jak vlastnosti výsledných cihel, tak možná i růst/chování bakterií. Vliv mikrogravitace na růst bakterií hodlají autoři výzkumu sledovat pomocí zařízení v podobě laboratoře na čipu, které pošlou do vesmíru.
Rashmi Dikshit et al, Microbial induced calcite precipitation can consolidate martian and lunar regolith simulants, PLOS ONE (2022). DOI: 10.1371/journal.pone.0266415
Zdroj: Indian Institute of Science / Phys.org
No nevím. Mnohem jednodušší mi už z principu přijde vzít jakýkoliv materiál, extrémně jej slisovat, postavit z něj polokouli, vystříkat zevnitř nějakým polymerem, ten zažehlit, a celé to zasypat, ať to drží vlastní vahou. V tom horším případě by se použil nějaký plast dovezený ze Země, v tom lepším pak na místě vyrobený, třeba něco polymerizovaného z ethylenu. Popravdě polyethylen si o to přímo říká. Divím se, že ještě nikoho nenapadlo jej na stavbu mimozemských základen pod povrchem použít.
no, take mi to prijde jako vymysleni co nejslozitejsiho postupu, jak udelat neco, co by melo jit jednoduseji. skoro spis jako demonstrace ruznorodych postupu a surovin, ktere mame a umime s nimi pracovat. ale samozrejme nevim.
Dělali soutěž na tiskárnu domů. (Něco jako https://www.youtube.com/watch?v=XWJ-sE08ASg) Matně si pamatuju, že vyráběli polymer z kukuřice plus marsovský štěrk. Kukuřice měla posloužit jako vhodná rostlina v Marsovských podmínkách (oxidu uhličitého je tam dost). To mi přišlo chytré.