Stromy vytvářejí svou živou hmotu (sacharidy) fotosyntézou, takže by bylo logické, kdyby jejich růst probíhal během dne – a to i když druhá fáze fotosyntézy už světlo nevyžaduje. Nicméně o vlastním růstu podle nového výzkumu nerozhoduje ani tak samotná dostupnost stavebních látek, ale tlak/aktivita vody, veličina označovaná jako vodní potenciál.
Vědci ETH Zurich a dalších institucí analyzovali růst kmenů podle měření v hodinových intervalech. Do studie, která trvala 8 let, zahrnuli 170 stromů 7 běžných druhů, které rostly na 50 místech po celém Švýcarsku. Jde o největší studii svého druhu, celkem obsáhla více než 60 milionů jednotlivých měření; objemové charakteristiky kmene byly vždy doplněny údajem o vlhkosti vzduchu a půdy. Vlivem vodního stresu se kmeny smršťují a rozšiřují každý den až o 200 mikrometrů, samotný růst dosahuje rychlosti 1-5 mikrometrů v hodině. Oba tyto druhy změn se samozřejmě překrývají. Suchý vzduch, respektive deficit tlaku par, radiální růst kmene výrazně omezuje, výjimkou jsou pouze časné ranní hodiny. Ukázalo se, že vlhkost půdy hraje mnohem menší roli; i při mírném nedostatku vody v půdě a vlhkém vzduchu stromy dokázaly růst bez problémů. Naopak samotná vlhkost půdy umožnila jen velmi pomalý růst; je to z toho důvodu, že stromy mají pouze omezenou přepravní kapacitu vody a jakmile vzduch vyschne, vypařováním z povrchu se ztrácí víc vody, než strom získá kořeny. Strom se pak dostane do stresu, vodní potenciál klesá a růst se zastaví bez ohledu na přítomnost sacharidů nebo i vlhkost půdy.
Růst stromu je na sucho navíc citlivější než samotná fotosyntéza. Stromy přestávají růst už při poklesu vlhkosti vzduchu, kdy ještě ponechají otevřené průduchy, lapají oxid uhličitý a fotosyntéza pokračuje. V určitém typu prostředí proto stromy mohou hromadit sacharidy, ale už nerostou. Všechno to zajímá vědce jak z hlediska dopadu klimatických změn na stromy, tak i z opačného úhlu pohledu kvůli tomu, jak se stromy chovají z hlediska bilance uhlíku.
Roman Zweifel et al, Why trees grow at night, New Phytologist (2021). DOI: 10.1111/nph.17552
Zdroj: Swiss Federal Institute for Forest, Snow and Landscape Research WSL / Phys.org